V osidlech zla část 10.
Giom přinesl Patricii opravdu silnou kávu.No,to je smrťák zažertovala Patricie.Vrtá mi to hlavou,tento odložený případ.Řekla komisařka.Mohlo by to mít spojitost.Stejný modus operandy.To ano, řekl Giom,je tam určitá podobnost.Projdeme ty spisy důkladně a co takhle vyslechnout svědkyni,co byla poslední napadenou v té době?Co na to řekne náš hlavní?No,bez jeho požehnání se dál nedostaneme Giome.Zkusím požádat o otevření tohoto odloženého případu,řekla Patricie.Ale musíme mít požehnání od velitele,já už ho znám,musíme na něj chytře,Irvin je dost náladový,promluvím s ním,řekla Pat.Irvin Mulder byl postarší pán, který před 25 lety začínal na stejném okrsku jako je dnes Patricie Lambertová.Vyřešil řadu případů,ale byl ambiciózním mužem,co stoupal vzhůru,až na post plukovníka.Patricie si ho vážila a respektovala ho,nejen jako svého nadřízeného,ale jako muže, kolegu a rodinného přítele.Skoro nic jí nedokázal odmítnout,tedy pokud neměl zrovna svojí občasnou náladu.Tak jako každý, protože pracovat v tomto oboru je psychicky velmi vyčerpávající.Tak občasné výkyvy nálad nejsou neobvyklým jevem.Jsme jen lidi.Dodal Giom Noár.Patricie myslíte že bychom měli vyslechnout tu třetí napadenou Linet Garsiérovvou?A co ten podnapilý svědek?Jeho svědectví by nebylo relevantní,Giome.Uvidíme,co řekne Irvin...zda nám dá svoje požehnání.
Alexandre seděl znuděně ve svém luxusním bytě.Bral poctivě léky a jeho lékař se konečně dovolal kolegovi z branže Viligenivi.Vše bylo ve zdánlivém pořádku.Dny plynuli i Charlottě která už za týden očekávala příjezd tety.Večer buďto usnula nad otevřenou učebnicí,nebo se procházela nočním městem,aby si odpočinula od stereotypu každého dne.Dnes večer se rozhodla,že zase půjde na pořádné jídlo do svého oblíbeného bistra ,co je hned kousek od nemocnice.Čekala jí poslední noční za nemocnou kolegyni.Tak pak půjdu z bistra rovnou do práce,pomyslela si.Když vstoupila dovnitř bistra hledala,kde by se posadila.Vzadu někdo seděl.Vedle u stolu je volné místo.Pak když přišla blíže,uviděla svého známého.Andrease Manerse. Zamířila rovnou k jeho stolu.Dobrý večer Andreasy,mohu si tentokrát přisednout já k vám.Překapilo ho,že jí vidí,po takové době.Samozřejmně budu rád,za Vaši společnost.Dlouho jste tu nebyla.No to víte studuji dálkově a stále mám moc učení,je to víc náročné, než jsem si myslela.Objednala si kávu,sodu a houbové rizoto.Co vy jak se máte? zeptala se.Stále stejně odpověděl.Mohli bychom se jít spolu po večeři projít nočním městem?Co vy na to?To bych moc ráda,ale jdu od tud rovnou na noční,v 22:00.To je škoda.Tak možná příště???řekl.To bych ráda,odpověděla.Hodiny utíkali a bylo už půl desáté.Zaplatila a zvedla se od stolu.Už musím jít.Mohu jít s vámi?Doprovodit vás k nemocnici?Dobře.Před vchodem potkala svojí bývalou kolegyni z oddělení,co dříve pracovala.Když zašla do dveří hned jí kolegyně Nikol hlásila svoje dojmy.Charlotto!!!!Kdo byl ten okouzlující muž? Charlotta se usmála a hned odpověděla:Nebuď zvědavá,nebo budeš brzy stará,Nikol.Nikol udělala obličej a uraženě odešla.Charlotta se tomu smála.Ale sama byla s Andreasem ráda,byl sympatický,tak v jejím věku.Možná trochu starší. Konečně začala její směna a ona se ponořila do své práce.
Alexandre odcházel od nemocnice, najednou mu z ničeho nic začali prudké bolesti hlavy.Bylo mu najednou nějak divně.V hlavě slyšel nějaký neznámý hlas jak mu šeptá:Musíš jí zabít,musíš.....nechápal co to bylo.Dostal najednou strach,co se to se mnou dějě?
