V osidlech zla 1. díl
ZLO.Je všude kolem nás a dokonce i v každém z nás.Skrývá se v nejtemnějších zákoutí našeho srdce.Vyčkává...až mu otevřeme dveře.Buďme na pozoru!Lehce těmi dveřmi vstoupí,ale moc těžce se za ně vrací.Je jen na nás,zda mu otevřeme.Uděláme to byť jen jednou a už to nejde vrátit zpět.ZLO je nemoc,co vás stráví zaživa,není na něj léku,jen být dobrým člověkem a pak od vás samo uteče.Noční Paříž, dlážděné ulice vydávají zvuky pod tíhou bot a podpadků.Její kroky se zrychlovaly v pravidelném rytmu stakáta.Někdo jí byl v patách.Ale ona šla velice rychle a rytmickým tempem se blížila k jejich domu.Charlotta přidala do kroku,skoro běžela,stále jí byl v patách.Najednou se otevřeli dveře protějšího domu a dva zamilovaní se začali hádat.Byla už noc.Nechte toho ozývalo se z protějšího domu.Chceme spát!!!Nechte si to na jindy.Hned toho využila a než vběhla do jejich domu otočila se.Tam bydlela její teta.Ulice se najednou zdáli tiché a prázdné.On,ten neznámý,co jí sledoval a šel za ní,zmizel.Spadl z ní všechen strach.Rozsvítila v domě a pak se otevřeli dveře v přízemí.Teto Marino,co tu tak pozdě děláš?Ty jsi doma?Myslela jsem,že jsi ještě v Giverny.Ne,jedu nakonec o něco později.Nemohu spát,vím že jsi měla noční a já měla nutkání jít na zadní dvůr domu a najednou tě potkám.Jdeš domů?Ne,já jsem k tobě přišla náhodou,dala jsi mi klíče,myslela jsem,že tu dnes přespím,jsem z nemocnice moc unavená.Dnes to bylo opravdu moc náročné.Klíče jsem ti dala,abys mi až odjedu dohlédla na Mici a zalila kytky,nech si je a pojď dál.Klidně tu buď u mě,sem to máš o dost blíže z nemocnice.Víš,to jsem měla divný pocit,jako by mě někdo sledoval.To jsem cítila..těžko se to vysvětluje.Teto zítra si popovídáme,ale už sotva stojím na nohou.Tak dobrou.Sledoval jí už z nemocnice Santa Antonie.Škoda,že mu unikla!!!Pomyslel si ten,jenž je zatím mužem bez tváře.Lomcoval s ním vztek.Tu musím zabít!!!Zítra!!!
