V osidlech lží část 8.
Paul netrpělivě seděl u stolu.Bylo asi kolem čtvrt na osm a ona nikde.Už začínal pochybovat,že vůbec přijde.Nervozita stoupala.Číšník si toho povšiml a raději se od jeho stolu držel dál.Najednou se rozrazili dveře u jídelního sálu a z nich vycházela překrásná Jasmína,vkusně oblečená do malých večerních šatů,černé barvy, doplněné červenou pelerýnou z jemného tylu. Každý muž se za ní otáčel a závistivé pohledy přísedících dám byli více než zjevné.Paul nasadil svůj úsměv,když jí uviděl vcházet dovnitř.Pomalu se blížila k jejich stolu.Malými svůdnými krůčky,kde jí rozparek na šatech po odhaloval její dlouhé nohy.Mohl na ní oči nechat.Přišla ke stolu a on hned galantně vyskočil a odsunul jí židli.Dobrý večer Jasmíno.Dobrý večer Paule, omlouvám se za výrazné zpoždění,moje auto se rozhodlo stávkovat a než jsem sehnala volné taxi...to je v pořádku.Řekl Paul.Číšník hned vyrazil,když jí uviděl u stolu.Budete už večeřet?Ano,jistě přineste nám jídelní menu.Řekl Paul.Číšník byl ihned zase u stolu s jídelním lístkem.Co si dáte Jasmíno?Asi César salát.Já si dám středně propečený steak s oblohou.A co si přejete k pití?zeptal se číšník.Přineste nám pro dámu kvalitní portské a pro mě Camel Valey,celou láhev.Dobře,hned to bude řekl mladý číšník a odběhl pro víno.Tak jsem se Jasmíno těšil na setkání s vámi.Taky jsem se těšila,řekla.Pak číšník přinesl jejich pití.A oba už tiše večeřeli.
Šéfe jeden pán u tamtoho stolu si objednal Camel Valey vezme si ho sebou,řídí.Je to velmi drahé víno,podotkl John.Majitel restaurace se zamračil.Ale Johne, to je pán Ebbot,pije ho skoro pokaždé.Je dost drahé,ale ten pán si to může dovolit.Číšník mlčky odešel po své práci.Jasmína už s Paulem dojedla.Dáte si dezert?zeptal se.Ne děkuji,večer moc nejím a sladké už vůbec ne.Chcete tu ještě posedět.No,můžeme si dát ještě víno.Ale už jen jednu sklenku,ať mám jasnou hlavu,řekla koketně Jasmína.Do sálu právě vcházeli manželé Thortnovi.Číšník je vedl hned k protějšímu stolu.Když se usadili,Linda si všimla známé tváře z Lisbetina alba.Á pán Ebbot je nejspíš na záletech.Ty ho znáš?podivil se Lionel.Drahý,dnes u Lisbety jsem toho pána viděla v jejich svatebním albu.Vážně??Třeba je mu jen podobný?pronesl Lionel.Ale za chvilku měla jasno.Těšilo nás pane Ebbote,přijďte zas.Řekl dost hlasitě číšník,když mu platil účet.Pak se oba zvedli a odcházeli.No drahý,bohužel jsem se nemýlila, odpověděla Linda.Projdeme se?zeptal se Paul ,Jasmíny.Můžeme,zítra brzy vstávám do práce,tak jen chvilku.Procházeli se po Demontském nábřeží,byla už tma a skoro nikdo v ulicích.Povídali si a čas příjemně utíkal.Už pojedu domů,zavolám si taxi.Ne prosím,dovolte ať vás vyprovodím a odvezu domů,mám tady kousek vůz.Trochu naoko váhala a pak řekla:Dobře,tedy.Když usedla do jeho Porsche zeptal se:Kam pojedeme?Na Destrount bay 23.Tam to znám,bydlí tam můj kamarád,Henry.Když přijeli na místo,napjatě čekal,jestli ho pozve k sobě na kávu!!!Upřela na něj svoje uhrančivé oči a řekla:Paule Ebbote,pozvu vás na kávu,jen když se podrobíte malému výslechu.Ale jen na kávu,rozumíme si!!!Dobře,zasmál se samolibě Paul,ptejte se!!!Vyšli až do jejího podkrovního bytu,byl moderně zařízený,prostorný.Pro jednoho čtyři místnosti???Bydlíte tu sama?Ano!Ale ptát se budu já!!!Tak se ptejte!
