Podivný dar část 22.
Měl ruku celou od krve,ta bolest byla skoro nesnesitelná.Dobelhal se k jejím dveřím.Košili měl celou od krve.Zabušil na dveře,měla hrozný strach.Otevřete mi,prosím.Jste to Vy Leone???Ano,já.Otevřela,měl probodnuté břicho,byl celý od krve.Roztrhala prostěradlo a ránu mu obvázala.Co bude dál?zeptala se.Musíme odjet.Hned.Podepřela ho a mířili k východu.Najednou promluvil:Kam pak milánkové???Stále ho podpírala.Úplně stuhla.Na vlastní oči viděla a na vlastní uši slyšela.Jeho hlas se úplně změnil,výraz obličeje také.Jeden člověk a v něm i někdo jiný.Vedl sám ze sebou dialog.Nech nás Dirku odejít, slíbil si to.Nebo tě zabiju!!!!Nebojím se tě!!!Tak si táhněte,ale jak o mě ceknete,najdu si vás a oba oddělám.Nasedli do auta.Yveta raději nemluvila,byla skoro mrtvá strachy.Vyjeli zase na tu samou dálnici.Nervózně počítala kilometry a sledovala ukazatele.Ze zadního sedadla rychle vzala svojí kabelku.Měla mobil,ale bála se z něho zavolat.Jen jí nervózně svírala na klíně.Sjeli pomalu z dálnice a vjížděli do městských ulic.Chtělo se jí vyskočit ven.Vjeli do podzemí garáže.Než odjel řekl jí:moc rád bych vás Yvet viděl.Miluju vás!!!!Podívala se mu do očí a řekla:Já vás taky Leone Reily.Vyjel na silnici.Neváhala ani minutu,vyjela výtahem do budovy a rychle odemkla dveře.Zavřela a zamkla.Pak se zhroutila v kanceláři na gauč a hledala svůj mobil.Na displeji bylo několik nepřijatých hovorů.Vytočila číslo.Mendy slyšela jak jí zvoní mobil.Zvedla ho a slyšela jak Yvet říká uplakaným hlasem:Jsem v práci,prosím přijeď!!!!
On vyjel na křižovatku,najednou prudce přidal plyn a za chvilku došlo k srážce.Pak houkala sanitka.Mendy a Mark vešli do kanceláře.Yveto???Našli jí zhroucenou na gauči v zadním pokoji.Nepřítomně koukala před sebe.Co jí je?ptal se Marek.Má posttraumatický šok.Zavolám sanitku.Odvezeme jí na kliniku Alessandra Doničeliho,je to otec Izabely.
