Podivný dar část 18.
Jeli přesně podle cíle cesty,ve voze bylo zlověstné ticho.Začala se trochu bát.Tudy se ke mě domů nejede:řekla.Ale ano,jen to obejdeme je tu hustý provoz.A co tu je.Moc dobře věděl, že je tu slepá ulice.A v ní prázdné domy určené k demolici.Já hlupák,hned pojedeme.Už měla pocit ohrožení.Cítila,že měla jít z práce hned a neuklízet.Všiml si,jak je nervózní.To ho velmi potěšilo.Na konci ulice zastavil.Bylo tu ticho a prázdno.Ani světla už nesvítila.Usmál se na ní a řekl:na chvilku musím zastavit.Proč???Nadýcháme se spolu čerstvého vzduchu.Půjdu už pěšky a chtěla otevřít dveře,ale nešlo to.Zastihla jí panika.On toho využil a pak ucítila na krku vpich po jehle a pak už zcela nic.V klidu otevřel kufr a hodil jí na deku,co tam měl.Zavřel,její kabelku dal do brašny,co měl na zadním sedadle.Rozchechtal se do tmy a ticha a řekl pro sebe:Lov teprve začíná Yvet zvu tě na víkend.Pak se vrátil na hlavní silnici a najel po pár kilometrech na dálnici M 13 a šlápl na plyn.
