Podivný dar část 12.
Ten den se Leon Reily těšil,až se s ní setká tváří v tvář.Doslova s toho měl dobrou náladu.Chtěl se jí dostat do hlavy, zapůsobit na ní,možná jí i okouzlit.Předem si před zrcadlem nacvičoval svojí řeč.Vzhlížel se v zrcadle jako marnivá žena.Usoudil,jak je neodolatelný a usmál se na sebe do zrcadla.
Pítr se probouzel z únavy ranní kávou.Měl ze včerejší schůzky s Mendy hezký pocit.To je zajímavá žena, pomyslel si.Marek vstal a zaťukal na jeho kancelář.Pojď dál řekl Šerif.Tak co byli jste v té pitevně?Byli,ona byla moc statečná,ale já měl co dělat,cítit tu pachuť smrti.Myslím,že dost skoumala ty mrtvoly.Je to fain ženská,být mladší tak bych jí dobýval.No jasně!!! Nebuď naštvaný.Jinak ti nepředám od ní vzkaz.Jaký??? Zpozorněl Marek.Máš dnes za ní večer přijít.A na profilování se bude podílet.V kolik v 7 večer.Ty jsi šťastlivec Marku.Víš,co tím myslím!?Řekl s povzdechem Pítr.Marek zářil jak vánoční stromeček.
Leon Reily se na zítra moc těšil,až konečně doktorku Mendy Finliovou uvidí na vlastní oči.Ne jen v hledáčku dalekohledu.Byl s toho celý vzrušený.Ta recepční má štěstí, pomyslel si.Jinak by už byla v mojí herně,to že ten dědek nemohl a já jdu místo něho jí zachránilo.Rozchechtal se a nahatý tancoval po místnosti v šíleném rytmu vlastního bláznovství.
Bylo asi kolem 6 hodiny večer a Marek nervózně sledoval hodiny.Pítr mu řekl:Jdi už ty Casanovo.Díky moc.Neboj budu tu,už můžeš klidně jít,mě taková pěkná ženská nečeká. Když vyšel na ulici,stavil se v bistru a koupil něco dobrého na zub.Za čtvrt hodiny byl u jejích dveří.Zazvonil.Hned otevřela.
