Podivný dar část 10.
Yvet stála na recepci jako každé jiné ráno.Byla ráda, že se víkend už blíží. Z dálky vidí poslíčka jak něco nese.Krásnou kytici růží.Pro slečnu Mendy Finliovou.Ještě tu není,předám jí to.Ale,já....než to dořekl, kráčela chodbou.Dobrý den Yvet.No tady jí máte osobně.Předal jí kytici.Yvet si povzdechla:Škoda,že nebyla pro mě.Je krásná,přinesu vázu.Děkuji řekla:Mendy a zapnula do své kanceláře.Teprve teď si všimla,lístku mezi květy.Zvědavě ho vyndala.Na něm stálo:Prosím o krátkou schůzku.Zvu Vás na oběd. Zavolám.Pítr.Podivila se.Půjdu ráda.Pomyslela si.Najednou zavolal.Prosím?Dobrý den.Mohu vás na oběd vyzvednout?Ano,Tak v 1 u vás.Zavěsila.Co mi asi chce?Z jejích myšlenek jí vyrušilo zaťukání.Prosím dále!Vstoupila starší paní.Pojďte dál paní Wilcoková.Čas na oběd.Pomalu scházela ze schodů a Pítr už čekal dole před vchodem.Dobrý den Šerife.Prosím,říkejte mi Pítře.Děkuji za krásné růže,čím jsem si je zasloužila?Nasednuli do jeho auta a on řekl:Vy si nemusíte nic zasloužit.Je to součást díků i omluvy za Markův bláznivý nápad.Vzal jí do docela drahé restaurace.Vaše pozvání je milé,ale já většinou do takových nóbl restaurací nechodím na oběd.Pro Vás Mendy to nejlepší! Když dorazila z oběda zpět,Yvet hned konstatovala:A takže rande?Ale Yvet,Vy jste zvědavá.Jen schůzka.
Šerif přecházel nervózně po kanceláři.Marek zrovna přišel.Hned mu řekl:Ona tam půjde.Kam?No,na tu pitevnu.To jako vážně?řekl rozhozeně,ale se mnou jít nechtěla.Marku nevztekej se,to je kouzlo osobnosti.No jasně!Odsekl Marek.Jdeme tam po víkendu.V pondělí v 5 hodin.Chci jít s váma,ne chce jít jen se mnou.Marek se na Pítra tak podíval.Tak si jděte samy.Už jsi zařídil toho klinického psychologa?Jo.Zařídil.
