Podivné nádraží část 8.
V Stocktonu toho dne hustě pršelo.Nákladní vlaky se ploužili po kolejích jako líné stonožky.Jeremi šel na stanici a měl pocit,že všechno by měl někomu říct,proto jel do Stocktonu toho deštivého rána.Nebylo to pro něj vůbec snadné.Ale strážmistr Samuelm Rúben,byl uznalý člověk a byl rád, že Jeremiho výpověď vnesla do případu trochu světla.Pane Greene moc vám děkujeme.Najednou si vzpomněl na ten medailonek.Tady je něco,co zemřelé patřilo.Vyndal medailon a položil ho na stůl.My z ženou jsme jí u nás v Darlingtonu nechali vytesat pomník přímo na místě,kde vydechla naposledy.Je to v lese podél trati.Já tam sloužím většinou v noci,kvůli nákladním vlakům,co tam jezdí.Když se za ním zavřeli dveře od strážní budovy oddechl si.Sedl na vlak a odjel zase do Darlingtonu.Valerie Eyrová ten den byla jak na trní.Gérald,její švagr řekl:Vím chceš jít o Polince něco zjistit,pojedu s tebou.Mohu?Vděčně se na něj podívala a řekla:Jsem ti moc vděčná,budu ráda.Jsme přeci rodina,dodal.Gérald byl hodný muž,pracoval jako truhlář,měl svoji dílnu a rodinu snadno uživil.Začínal v malém přístavku u domu a dnes má vlastní firmu s pár lidmi.Vyrábějí i nábytek,má jednoho čalouníka,co u něj pracuje.Když se vrátili ze stanice,Valerie celá uplakaná svírala ve své dlani Polinin medailon.Gérald jí řekl:Neboj já se o všechno postarám.O řádný pohřeb i o zařízení všech náležitostí.Chtěla říct,že nemá moc peněz,ale včas jí zastavil.Ničím se netrap.Úplně vše zařídím.Byla mu vděčná.Jen do Darlingtonu na to nádraží bych chtěla jet sama.A najít pomník.Pojedeš.Až přijde čas:řekl.
