Podivné nádraží část 7.
Ráno už mu končila služba.Bylo časné ráno.Šel.pomalu lesem podél kolejí.U křížku, tak se teď říkalo u pomníku,se zastavil a vešel za ním hlouběji do lesa.Šel asi 5 minut a najednou se ve křoví cosi blýskalo.Napřed si myslel,že se mu to jen zdá.Pak se ohnul do křoviska a uviděl roztržený,medailonek.Byl zlatý.Otevřel ho, uvnitř byla fotka mladého muže a na druhé straně rytina:Miluji tě navždy!schoval ho tedy do kapsy od saka a vzpomněl si,že ten nešťastný den ho měla na krku,ale jak jí vlak odmrštil,tak se jí přetrhl a skončil v porostu.V nemocnici,na lůžku ležela jako bez života.Můžete odejít už dnes,jste už v pořádku.Vyzvedne vás někdo?Ano moje sestra Ruth.Odpověděla Valerie Eyrová.Obléknu se, počkám na ní.V malé tašce měla klíče od jejich domu.Její sestra jí obejmula a řekla:Pojď k nám, alespoň na pár dní.Půjdu,ale až mi bude lépe pak musím něco zařídit.Když dojeli do jejich domu,hned se na tetu vrhli děti.Poskakovali a volali:Ahoj teto!Ruth je odháněla,pak přišel do pokoje i Růtin manžel Gérard.Mile jí pozdravil a řekl:Valerie máš to moc těžké,neumím si to ani představit.Buď tu jako doma a odpočívej.Kdybys něco potřebovala,pomohu ti vždy,to přeci víš.
