Podivné nádraží část 6.
Ten večer,se Jeremimu poprvé za život nechtělo do práce.Smutná vzpomínka na to nebohé děvče byla ještě moc živá.Když procházel lesní cestou pomalu míjel její pomník a nikdy nešel bez kytice bílých růží,co rostli v jejich zahradě.Vždy je tam položil a pohladil kamennou desku pomníku.Došel do práce a moc nemluvil,byl od toho dne tichý.Jen mlčky a mechanicky dělal svojí práci.V Darlingtonu,tou dobou usedal k bohatě prostřenému stolu obchodník Viktor Orthon se synem Viktorem a s chotí Blánž.Rodinka k pohledání.Snobové každým coulem.
Jeremi,víš co se tu k ránu stalo?Co zase nějaké neštěstí?No chlap mi málem spadl do kolejí,když jel náklad.Naštěstí jsem byl blízko a zachránil ho.Asi chtěl skočit.Přijeli četníci a on tvrdil,že ho něco tlačilo pod vlak.Přísahal!!!!Mysleli jsme si, že je opilý,ale nebyl.Tvrdil,že viděl mladou dívku jak na něj volá,byla krásná,ale skromně oblečená.Když tam doběhl,nějaká podivná síla ho tlačila pod koleje jedoucího vlaku.Jeremi se oklepal.To je strašné.Doma všechno vyprávěl svojí Martě.Na druhý den se ve službě nic podivného nedělo,jen měl pocit,jako by mu někdo,nebo něco říkalo:Najdi ho!!!!Bylo mu to divné,asi už blázním.Jako by ta slova zpíval večerní vítr.Pomyslel si.
