Podivné nádraží část 4.
Dával si to za vinu!!!Takové hezké děvče.Proč jen neřekla,že nemá kam jít.Já hlupák starý!Ráno šel domů,ale měl pocit,že za to může.Když přišel domů,Martha hned poznala,že se mu něco stalo.Ani si nešel po směně lehnout tak,jako obvykle.Seděl na kraji postele a pak se rozplakal.Co se stalo?Zabil jsem jí!Koho.To děvče,jak jsem ti vyprávěl.Skočila pod vlak.Ale Jeremi,ty za to nemůžeš,nedávej si to za vinu.Pojď spát.Ráno jeho milá žena vítala svého muže s úsměvem.Víš,co uděláme???Necháme udělat té nešťastné dívce krásný pomníček.Budeme jí tam nosit kytky a poprosíme u pomníku za odpuštění.Jeremi zvedl ke své ženě oči a pak jí jen mlčky obejmul.Ještě ten den šli ke kameníkovi Johnu Polerojovi a zadali mu práci. Na desku pomníku chceme prostý kříž a na desku nápis:Zde leží dívka Apolena Eryová,zde vydechla naposledy.A vytesejte tam krásnou bílou růži.Ale to bude drahé řekl:mistr kameník.S tím počítáme,lidský život co tak nešťastně vyhasl stojí i za víc.Svatá pravda:odpověděl kameník.
