Podivné nádraží část 2.
Čekala a čekala.Začal foukat chladný vítr.Tma zahalila celý Darlington.Najednou začala mít trochu obavy.Snad se mu nestalo nic zlého?Ani nepomyslela na to,že by nepřišel, vždyť si vzájemně slíbili,že pro to,aby byli spolu udělají vše.Pak se konejšila myšlenkou,že se nic nestalo,jen se opozdil.Ale když byl celý Darlington pod pláštěm noci, uvědomila si,že už nepřijde.Sedla si tedy na nádražní lavičku a strachem a beznadějí se rozplakala.Tu dobu šel na obchůzku jeden nádražák.Jmenoval se:Jeremi Green.Sloužil už řadu let na této trati.V tu chvilku si jí povšiml.Zastavil se přímo u ní a dobrácky se zeptal:Copak slečinko,teď už nic až do rána nepojede.Pročpak pláčete???Mohu Vám nějak pomoct?Počkejte tu,až půjdu zpátky vezmu vás do tepla.Pak tedy šli do malé nádražní budovy,kde od malých kámen sálalo krásné teplo.Posadil jí do starého křesla a sám si vzal od stolku židli.Vše mu vyprávěla,svůj smutný příběh.Ze svojí brašny vytáhl chleba,co mu namazala žena a podal jí ho.Jezte,mám vždycky dva,kdybych měl do rána hlad.Poděkovala a hladově se zakousla do krajíce.Nalil jí teplý čaj.Vše bude dobré,nebojte!Ráno Vás posadím na vlak a pojedete zase domů.Zlomená bolestí mu přeci nemohla říct,že už nemá domov,nemá nic než svůj život.Ráno po službě jí dal peníze na jízdenku a šel po lesní pěšině domů za svojí ženou.Martha, jeho žena ho vždy nechávala spát po noční déle.
