Podivné nádraží část 13.
V kostele nastalo hrobové ticho.Jen zoufalý hlas nevěstina otce zadul do ticha.A co nám k tomu řekneš ty Viktore???Jen to,že je to pravda.Nevěsta bílá jako stěna,odhodila svatební kytici a s pláčem utekla ven.Viktor zoufale zavolal:Prosím odpusťte mi!!!Valerie se ještě než odešla ze dveří otočila a řekla:Já ti neodpustím nikdy!!!Tvoje lhostejnost mi vzala dceru.Ať ti odpustí její duše.A ty ani tak nenajdeš klidu.Pak se těžké dveře kostela zavřeli.Po tom skandálu se Viktorovi ani jemu otci nevedlo moc dobře.Většina obchodníků s nimi už nechtěla spolupracovat. A ani za peníze,co jim ještě zbyli si nemohli koupit Viktorovo čisté svědomí.Nemohl spát a dost pohubl.Jednoho dne odešel neznámo kam.Jeremi toho večera šel opět do služby.Když míjel pomník uviděl u něho plačícího muže jak žalostně volá:Odpusť mi!!!!Jeremi zašel do tepla nádražní budovy a sedl si do tepla.Ještě než se začala vařit voda na čaj zaslechl tlumenou ránu,co zněla jako výstřel.Ale takové zvuky byli slyšet z nádraží často.Kousek od nádraží byl přeci les.Občas tu chodil i v časných hodinách hajný.Ráno když se vracel domů ze směny,uviděl odvážet čísi bezvládné tělo.Od té doby se z podivného nádraží,stalo jen další obyčejné.A nic zvláštního se už nestalo.Jen u pomníku Apoleny Eyrové vykvetla krásná bílá růže.
