Podivné nádraží část 11.
Na Darlingtonském nádraží padla tma.Z lesa padala mlha jako sněhobýlí závoj.Ticho a ponurost tohoto místa,jen občas vyrušilo drnčení nákladních vlaků,co tu projížděli.Za půl hodiny pojede poslední noční vlak s cestujícími.Hradlář dělal svojí práci.Vlak pomalu vjížděl do stanice.Cestující vystoupili a jiní zase nastoupili,aby nezmeškali poslední vlak.Jeden mladík nastoupil do posledního vagónu a pozoroval,jak se vlak pomalu rozjíždí.Starý nádražák šel do kotelny pro dřevo,aby mohl v nádražním domku zatopit.Najednou uviděl toho mladíka,jak na poslední chvíli vystoupil.Eduard Knox,přinesl dovnitř dřevo a on tam stále stál.Mladý pane povídá,proč jste vystoupil?Nevím,odpověděl.Nic už nepojede????No pojede,ale až ráno.Do města je to daleko pěšky.Řekl.Tak jedině počkejte v čekárně,já tam ještě přinesu dřevo,je tam teplo a vyspěte se na lavici.Mohu vám půjčit deku.Jste hodný.Další vlak jede až v 5 hodin ráno.Tak si dáchněte.Zavřel dveře čekárny,aby teplo neutíkalo ven a šel spát.Teplou deku,co mu nádražák půjčil ocenil.Přikryl se až pod hlavu a v tu ránu usnul.Ve tři ráno,ho vzbudila velká rána.Lekl se,ale nic se nedělo.Šel tedy ven a chtěl se podívat,co to bylo za ránu.Uviděl jen tmu a mlhu hustou tak,že nebylo vidět ani na krok. Najednou nemohl usnout,zase rána.Dostal trochu strach.Zachumlal se ještě více do deky,ale měl pocit,jako když ho něčí ruce škrtí,bylo to stále silnější a silnější.Když už málem ztrácel vědomí, najednou to ustalo.Ráno vše vyprávěl Eduardovi Knoxovi,tomu nádražákovi,co tu byl v noci.Napřed mu nevěřil,ale až do chvíle,kdy mu ukázal svůj krk a na něm otisky rukou.Bylo to opravdu podivné nádraží.Asi za dva dny další muž,vyprávěl o dívce,co mu šeptala:Skoč pod vlak!!!!
