Podivné nádraží část 10.
Martha už stála u domu a vyhlížela svého muže.Dnes máme hosta pomyslela si.Marto,to je paní Valérie Eryová.Těší mě,pojďte dál.Zůstaňte prosím u nás, alespoň do oběda,pak Vás doprovodíme zpátky na nádraží.Jeremi nešel ani spát,chtěl to paní Valerii po vyprávět sám.Ale pak ho přemohla únava a usnul.Poobědvejte u nás,prosím.Řekla Marta.Pozvání s vděčností přijala.Byla moc smutná,ale věděla,že je navždy spjata s těmito milými lidmi.Pak šli lesem k nádraží.Ještě se stavila u pomníku a pak se s Martou rozloučila.Odjela zase do Stocktonu.Když to vyprávěla sestře a jejímu muži,s jak milými lidmi se setkala a že jejich Apolena má krásný pomník.Gerald zvážněl.Zařídil jsem vše potřebné,aby tvoje dcera spočinula v pokoji.Bude malý rodinný pohřeb, abychom se mohli rozloučit.Bude to v Darlingtonu na hřbitově,tam kde leží i tvůj muž.Je tam rodinná hrobka Eyrů.Bude to v pondělí.Dříve to zařídit nešlo.Musíme jí řádně pochovat.Já ti všechny výdaje vrátím:řekla Valerie.O tom nechci slyšet,řekl.A ještě jedna věc,nechceš u nás zůstat,váš malý dům můžeš pronajmout nějakému zastupujícímu lékaři,budeš z nájmu zajištěná a u nás je místa dost.Jen o tom uvažuj.Sama se rozhodni.
