Podivné nádraží část 1.
Jediná kolej vedoucí uprostřed lesa.Neobvyklé.Ve dne takové obyčejné nádraží.Ale v noci,se vše v určitou hodinu změní na docela podivné nádraží.Hned za kolejemi je malý hrob.Není tam odjakživa.Je tam ode dne,toho neštěstí.To bylo roku 1825 v Anglii, trať ze Stocktonu do Darlingtonu.Toho roku tu poprvé vyjel vlakem ne jen běžný náklad,ale i první osoby jako cestující .Cestování vlakem mělo svoje nezaměnitelné kouzlo. Cestování se stalo díky vlakům dalším dobrodružstvím.Byl ponurý večer,Apolena Eryová cestovala ten večer za svým milým.Domluvili se,že se co nejdříve vezmou.Ale,její otec a matka tomu nebyli nakloněni.Ona byla dcerou chudého lékaře a on zase synem velmi bohatého obchodníka, Viktora Orthona.Syn Viktor,měl prý navíc.Sliboval jí hory doly. Dokud nedosáhl svého.Ale jeho otec mu ten večer, kdy se měli sejít řekl:vyber si,buďto ona bude tvoje žena,ale nedostaneš ode mne ani libru.Vydědím tě!!!!Nebo jí nechej!!! Když odcházela z domova její otec řekl přísným hlasem:pokud dnes večer odjedeš za ním,už se nikdy nevracej!!!!!Nejste si rovni,oni tě nikdy mezi sebe nepřijmou.Její maminka plakala a dala jí krásný rodinný šperk na památku.Měli se sejít v podvečer v Darlingtonu na nádraží.Ona se na něj tak těšila,za poslední peníze za ním odjela.Netušila,co bude dál.Vlak pomalu vjížděl do stanice.Darlington!!!Ohlásil průvodčí ve vlaku.Vystoupila,jako by jí už čekal.Rozhlížela se ještě chvilku po peróně,zda neuvidí,jak přichází.Byl večer a začalo být dost chladno.Z malé cestovní tašky vytáhla pletený šál.Zabalila se do toho měkkého plédu.Pomyslela si,že se asi opozdil,tak na něj počká.
