Ochránkyně ztracených duší část 4.
Ariel zůstala v obchodě sama,doma jí nikdo nečekal.Šla zamknout obchod.Ve sklepním skladu bylo ticho.Lotte zavolala,jsi tu???Jsi tu???Jsem tu,ale jen na chvilku,musím být opatrná.Ariel se těm slovům podivila.A proč?Bojím se Anděla Zla, ostatní říkali,že tu obchází.Kdo to je?Moc zlá bytost....Co Anemarí???Ona mi nevěří,řekla zklamaně Ariel,tak ráda bych ti pomohla.Tak jí připomeneš jeden příběh,který se nám stal.Tak vyprávěj! Najednou bylo hrobové ticho.A už se neozvala.V místnosti bylo najednou zima,ten chlad úplně mrazil.Ariel za chvilku odjela domů.Duše ztracených jí provázeli často i v jejím domě.Nebála se,věděla že jí nemohou ublížit, alespoň ti,co bloudí na zemi,i když už zemřeli.Lidé na říši duchů a podivných bytostí nevěří,ale najdou se i tací,co jí vnímají.Je to nevysvětlitelné.Ariel si už chtěla jít lehnout, když za sebou uslyšela šramot.Ohlédla se a na chodbě vrzli schody,jako kdyby po nich někdo šel nahoru.Ucítila za sebou strašný chlad.Bylo něco málo po dvanácté hodině v noci.Bylo ticho a klid.Až ho v okamžiku rozrazil nelidský řev.Nikoho neviděla.Pak se ozval smích,zlostný a odporný.Přesto si šla Ariel lehnout.Ale nemohla usnout, přemýšlela o Lottě, kam se najednou tak poděla.Proč se jí neozývá.Už aby bylo ráno, pomyslela si.Pak usnula navzdory těm strašidelným zážitkům z noci.
