Ochránkyně ztracených duší část 2.
Tak jsem vyrostla a poznala,že kolem nás je i jiný svět,svět bloudících duší,které po smrti nevědí kam mají jít.A já jsem jejich ochránkyně a průvodkyně.Je to moje poslání,protože když jsem se narodila,dostala jsem dar.Ten dar je i ne darem, protože mnozí si myslí,že jsem blázen,co si povídá pro sebe.Ale,to si i na posměch lidí zvyknete.Miluji staré věci,mají svoji duši a ukrývají svoje příběhy.Tak když mi před časem zemřela maminka,změnila jsem to,že z peněz,co jsem po ní zdědila,jsem si koupila malý krámek na předměstí,tady ve Vilou.Vilou je malé město,kde žiji.Je to město mého srdce a dětství.Hledám do svého krámku pomocnici,co by měla zájem pracovat se mnou,sice jí nemohu nabídnout horentní plat,ale slušně jí zaplatím.Dám si inzerát do novin.Vím,je i modernější způsob v době internetu a sociálních sítí,ale já to mám ráda trochu jinak.Tak snad najdu tu pravou osobu.Najednou jsem zaslechla podivný šramot ze skladu za krámkem.Šla jsem se tam podívat.Snad mi ve skladě necestují hlodavci,to by ještě scházelo.Sešla jsem po schůdkách do malého skladu,vše se zdálo být na svém místě.Zase ten samý zvuk.Je tu někdo?řekla jsem do prázdného skladu.Jsem tady!Ty mě vidíš a slyšíš???Ano,vidím i slyším.Kdo jsi?Jsem Lotta,hledám cestu domů.Domů?Ty to nevíš,že už nejsi ve světě živých?Vím,ale chci domů.Jak jsi zemřela?Někdo mě zabil,zavraždil!!!Ariel cítila,jak jí chlad cestuje po zádech.Pak se zeptala.Ty víš,kdo tě zavraždil?Ano,řekla Lotta.Jeden muž,co chtěl se mnou být a já ho odmítla.Jmenoval se Adam Dagless.Ale Lotto,tady nemůžeš zůstat,jdi do světla.Nemohu,chci se rozloučit se svojí sestrou Annemari,v den co jsem zemřela,jsme se ošklivě pohádali,chtěla bych,aby mě odpustila.Pomůžeš mi???Ano,pomůžu,řekla Najednou uslyšela cinknutí zvonečku u dveří.Lotto musím do obchodu,ale přijdu.Počkej tu na mě.Počkám.
