Na mostě-svatba
Svatba.
Nikdy se nevdávej za prvního muže v životě,nebo sexuálního partnera.To se ti vymstí.Kvůli nikomu nezbourej svoje vlastní cíle a sny.Škoda,že sebelásce se nevyučuje v e školách.Rodiny často neplní svoji funkci.Ani vztahy.Měli by být manželství na zkoušku.Aby člověk včas odhalil varovná znamení.Aby si těch znameních člověk všimnul.Včas.Já je tehdy opravdu neviděla.Často muži když nějakou ženu vábí,nebo jí dobývají,loví jak chcete,přetvařují se chtějí se ukázat v tom nejlepším světle.Já si ničeho hned nevšimla a dokonce přistoupila i na určitou formu vydírání od muže,kterého jsem si 7.6.1990 roku vzala.Myslela jsem,že mě miluje a nechtěla jsem mu ublížit rozchodem, protože, když jsem řekla,že se chci rozejít,vyhrožoval sebevraždou.A já měla soucit i svědomí.Byla tedy svatba.Život šel dál.Rok po svatbě se nám narodila první dcera.Byla celý můj svět.Byla jsem úzkostnou mámou,co se o toho malého človíčka moc bála.Největší a nejtvrdším oříškem byla tchyně.On můj muž byl mamánek, závislý na své matce,co se do všeho pletla.Jejich rodina skrývala mnohá tajemství.Pak za dva roky na to další dcera.Sklamání,že to není kluk.Ale já měla v rukou další krasný život,co mě potřeboval,vše šlo stranou.Jen domácnost,děti,úklid.Stále dokola.Pak o 9 let později další těhotenství,to už bude kluk.Nebyl.Další dcera.Další dar,který se mnohým nedostane.
