Moje přízraky část 11.
Tara se vzbudila celá rozlámaná.Nemohla po pravdě říct,jestli je lepší spát,nebo být při vědomí.Dnes přijede Ebby její sestra,další z jejích přízraků.Přijede se svým manželem Filem Nordenem.Děti ještě nemají.Jsou spolu prý krátce,asi dva roky.Tara se oblékla a sešla dolů do kuchyně.Dole už to vonělo snídaní.Elizabeta její matka řekla jako by nic:Taro jak jsi se vyspala?Taře bylo trapně.Hned řekla:mami,já se omlouvám za ten hysterický záchvat včera.Omlouvám se.Ráda bych ti dnes pomohla v kuchyni,než přijede Ebby s Filem.Elizabeta se na ní jen usmála a řekla:Neomlouvej se,to není potřeba,procházíš velice těžkým obdobím svého života.Buďto si vzpomeneš časem na všechno,co bylo a nebo si naplníš svůj život novými vzpomínkami.Podívala se na svojí neznámou mámu a řekla:nepamatuji si,že by se Ebby vdala,ani jí si nepamatuju,víš je to hrozný pocit,nic nevědět ze své minulosti.Vím to,řekla Elizabetha,neumím si to představit,co prožíváš.Trápím se s tebou,když tak zoufale křičíš a chceš si vzpomenout.Za chvilku vešel do kuchyně i Glenn její táta.Ahoj děvčata,dobré ráno.Bylo by kafe?Pak společně jedli snídani,byl to hezký pocit.Pak jí vyprávěli,co bylo když se Ebby vdávala,jak její tchýně Moly a tchán Edvard tancovali až málem shodili ze stolu svatební třípatrový dort.Najednou zapomněla na svoji starost a začala se poprvé od nehody smát.Bylo to zase jedno pěkné ráno.Najednou bylo poledne a zvonek u dveří oznamoval,že mladí jsou už tady.Všichni se sešli v rozlehlém obývacím pokoji.Tara se snažila,jen jak to šlo, nechtěla zkazit tenhle okamžik.Ebby jí obejmula.Jsem tak ráda, že tě vidím.Fil jí podal ruku a dodal;Jako vždy moje švagrová,ti to sluší.Pak si povídali.Najednou Ebby a Fil oznámili tu novinu.Čekáme dítě,budete babička,děda a teta.Ten okamžik byl kouzelný,poprvé jsem měla pocit,že je to moje rodina.Týdny míjeli a já už jsem na tom byla o dost lépe.Dávala jsem si do svých nových vzpomínek všechno,co se stalo od toho dne,kdy jsem si plně uvědomila,že život utíká až moc rychle a přestala jsem se už snažit vzpomenout za každou cenu.Teď jsem nechala vše jen tak samovolně plynout.Bylo na čase odejít a vstoupit do dalšího neznáma.Jednoho rána jsem řekla:mami,tati je čas,abych šla dál už sama.Zbalila jsem si pár věcí a táta mi odvezl do domu,prý mého domu.Když jsem otevřela dveře, najednou jsem měla divný pocit, že bych měla vstoupit dovnitř.Do dalšího neznáma.
