PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Za půl hodiny přijela Helena.Posadili se do obývacího pokoje a Debora řekla:Helen on má asi určitě milenku.Tebe to udivuje?Nezlob se,ne.Prosím otevřela bys tu obálku?Vzala obálku a tam byli fota.No není pochyb.Já jsem ti říkala neber si ho!řekla Helena.Vidíš ještě že máš dědictví po našem otci v bezpečí a on to neví a byt je tvůj.Roztrhám to!!!Vykřikla vzrušeně Debora.Ale ne,ani náhodou,beru je k sobě dělej jako by nic.Nic mu neříkej.On jí prý koupil byt řekla Debora. Kde na něj vzal?No,to by mě taky zajímalo.Přitakala Helena.No, kde ,plení účet.Stále skuhrá,že šetří na domek a kde je?Beztak vybral vaše společné účty.To ne.My společné účty nemáme.Cože????Tak proto ses ho musela o vše prosit.Jenom společné spoření.Ale on na tvůj účet přístup má.To ano.Tvrdí,že podpisové právo od jeho účtu nepotřebuji.No to je hajzlík! Konstatovala Helena.Teď vidíš,že právní kroky,co jsem tě přinutila udělat,byli více než nezbytné.Ví o nich?Ne neví,naši dohodu jsem dodržela.Pokud chceš,řeknu Alanovi Thomsonovi,aby zahájil potřebné kroky.Ano,chci to:řekla Debora s pláčem na krajíčku.Neplač!!!Kde teď je?Řekl mi,že jede k mamince,nechtěl abych jezdila s ním.Aha,tak pokud chceš budu tady s tebou a pojedeme se za paní Violou Higginsovou podívat.Ale já ho nechci vidět,ani jí.Nebuď hloupá je s ní s tou svojí nánou.Tohle je jen jeho výmluva.Spoléhá na to,že se nemusíte.Tak se podíváme do Halwetnu.Mám auto,tak pojedeme pohodlně.Ty řídíš?Ano,potřebuji ho denně, když jezdím za klienty.Pojď spát je pozdě.Když já ho miluju.Ano, tak se podívej na ty jeho fotky,je s ní už 4 roky. Podvádí tě,chová se k tobě jako k majetku,to chceš?!?!Je to arogantní narcistické prase!!!!Byli jste svoji pár hodin a kdybych jen trochu chtěla,vyjel po mě už na vaší svadbě.Rozšlápni už konečně ty růžový brýle.Jdeme spát, pojedeme hned ráno.Zavelela.Ráno se nasnídali a krátce po 9 hodině odjeli.Debora byla zamlklá.Ale Helena měla bojovou náladu.Jeli,míjeli města,ulice.Debora celou cestu mlčela.Tak za půl hodiny jsme u cíle.

Leona seděla na své nové pohovce.Všechno v jejím novém bytě bylo nové.Stýskalo se jí po Viktorovi,ale věděla,že má zákaz mu volat.Najednou slyšela,jak odmyká.Vyskočila z pohovky.Viktore,miláčku!!!!Vždyť si říkal,že se neuvidíme???Jak vidíš jsem tu!Řekl nevrle.Stýskalo se ti???Hned se mu ovinula kolem krku.Budeš se mnou,?Ano,celý víkend.Co kdybychom jeli na výlet? Prosím tě neotravuj s tím.Jsi naštvaný za ten parfém?No,mám kvůli tomu s ní jen problémy.

Sjeli ze silnice do ulice.Tak pokud vím,řekla Helena,tady bydlí.Ano ten vchod s těmi modrýmy vraty.Bylo zamčeno,Helena suveréně zazvonila.Z chodby z okna vykoukla starší žena a hned spustila:Koho hledáte?Paní Violu Higginsovou.No, ta včera odjela do lázní,to nevíte????Tak děkujeme.Jeli jsme zbytečně!řekla Debora.Zbytečně???Ani náhodou prohlásila Helena.Vidíš jak je prolhaný.Je s ní!!!

Seděla ve svém pokoji,měla radost,jak ho krásně předělala. Stolek od Arui dala pod květinovou stěnu.Ještě v něm nic neměla.Zítra už bude pracovat celý den v obchodě u Árui.Kdy asi přijde Viktor?Nebudu mu nic vyčítat.Ať je s ní jestli jí miluje.Jen mi mrzí,že se ke mě takhle zachoval.Dala si kávu,bylo už k večeru.On nikde.Asi půjde od ní rovnou do práce.Stejně neměla sílu,se s ním setkat.Začala dávat do stolku svoje věci.Malé zásuvky se začali plnit různými předměty.V jedné byla plnící pera, tužky.Dopisní ozdobené papíry.V jedné zásuvce byl takový divný výčnělek a tak se snažila přijít na to,proč tam je. Zatlačila na výstupek a nic.Tak to zkusila silněji.Něco ve stolku zašramotilo a pod šuplíčkem se otevřela tajná přihrádka.Vyndala šuplík a otevřela schránku.V ní byla malá knížka:Marry ÓBraitnová Mezi světy.Nedalo jí to a otevřela jí.Hned první slova v té knížce jí zaujala.Stálo tam:Vítejte mezi světy.Nevěříte???Pak vstupte a považte,že někdy i nemožné může být skutečností.Dala si tu knihu do svojí staré kabelky a ty jeho dárky mu položila na postel v ložnici.Ten bude řvát,ale ať si je dá jí.Pak odešla do práce.Árua byla smutná.Co ti je? Zeptala se Debora.Nic,tak mi je vždycky,když Ajham odlétá do Sýrie.Je to dlouhý let a já mám dnes takovou divnou předtuchu.Chtěla jsem,aby odletěl až zítra,nechtěl.Jsem jak na trní.Jakým letem odletí?Erbas 166 letí mu to v 20 hodin.Nejsem ráda, když letí přez noc.Áruo,v tom stolku jsem našla tajnou schránku a v ní tuhle malou knížku.Aha,stolky mívají tajné zásuvky,odpověděla.Hlavně tyto orientální.Jak se ta knížka jmenuje?Mezi světy,moc zajímavě psaná.Já tomu věřím.Ajhamovi by se taky líbila,on tomu věří.Snad v pořádku doletí.Večer utekl jako by nic.V 22 hodin zavírali.Šla domů,v ulicích tma a jen pouliční lampy osvětlovali temné cesty.Konečně byla doma.Jak vešla hned na ní spustil.Co bude k jídlu?Co si sám od této chvíle uděláš.Jak to?Takto!Přijď za mnou až se najíš do obývacího pokoje.Chci s tebou mluvit a nevymlouvej se na nic.Co ty věci,co jsem ti koupil k narozeninám?Ty je jako nechceš?O tom později,teď jsou důležité jiné věci.Sama sobě se divila,jak byla pevná a rozhodná.Posadil se do křesla.O čem chceš mluvit?O rozvodu?!To je snad sranda.Ne ujišťuji tě,že to myslím zcela vážně.Život s tebou mi už zmáhá a bere sílu.Nech mi mluvit!!!Řekla přísným tónem hlasu.Máš milenku,to nepochybně,koupil si jí byt,jistě z našich společných peněz.Nejvíce mi mrzí,že máš odvahu mi lhát,jak malý usmrkanec.Nemá cenu hledat výmluvy.Ty věci u tebe v pokoji,nechci klidně je dej té své Leoně.Nezmohl se ani na slovo,seděl jak přikovaný.A pozdravuje tě tvoje matka v pátek odjela do lázní.Je tedy jasné,kde si byl.A s kým.Nehledej výmluvy, protože už ti nevěřím!!!!Nemáš na svoje tvrzení důkazy.To máš pravdu nemám,má je můj právník.Vysvětlím ti...ne už by to nemělo cenu.Zachovej se jednou jako chlap a přiznej,že mám pravdu.Máš.Řekl.A odešel do svého pokoje.Ten zatracený parfém.Pomyslel si,jinak by na nic nepřišla.

Nemohla spát.S toho rozrušení,ale zároveň se jí tak moc ulevilo.Věděla,že jí k němu pojí už jen vzpomínky na prožitá léta,nic víc.Úplně se jí zhnusil.Naopak,teď myslela na Ajhama.Jestli pak už dolétl a je v pořádku.Když usnula bylo už 5 ráno.Vzbudila se v 7h a Viktor už byl pryč.Ajham byl tak přitažlivý,jemný, galantní.Viktorův opak.Uklidila po něm nádobí od snídaně a pustila si rádio.V 9 hodin musí být zase v obchodě.Osprchovala se, oblékla.Půjdu dříve,nechci pospíchat.Stavím se v bistru pro svačinu a kávu.Zabouchli se za ní dveře.V bistru na rohu si koupila sendviče a kávu sebou.Hudba z rádia přestala vyhrávat.V rádiu zazněl hlas oznamující mimořádné zprávy:Včera v nočních hodinách havarovalo letadlo společnosti Erbas a cestující letu 166 zahynuli.Káva jí vypadla z ruky.Najednou se rozběhla jako šílená a pro slzy ani neviděla,že spoza rohu se vyřítilo auto.Střetu,už nemohl nikdo zabránit.Celou jí to odhodilo,několik metrů.Řidič prudce narazil do protějšího domu.Byl na místě mrtvý.Debora,ležela v tratolišti krve a sténala.Sanitku zavolali a přijela do pár minut.Do obchodu k Árue přiběhla prodavačka z bistra a oznámila jí,že Debora do práce nedorazí,měla vážnou nehodu.Srazilo jí auto.Vyběhla od nás z bistra, když se dověděla o tom letadle,co spadlo v noci.Byl to let Erbasu 166.Proboha!vykřikla Árua.Bože oba mi nemůžeš vzít!zhroutila se na podlahu.Za malý okamžik zazvonil telefon.Zvedla ho celá uplakaná.Ahoj,neboj se.Jsem živý a zdravý:řekl Ajham.Ty jsi neodletěl???Ne!jsem v hotelu.Jedu za tebou. Když za ní dorazil,byla celá uplakaná.Ty jsi neodletěl?Díky Bohu.Víš já měl moc divný pocit,něco mi bránilo do letadla nastoupit.To jsi měl předtuchu.Tepve za chvilku mu došlo.Kde je Debora???Znova se rozplakala,měla vážnou nehodu.Srazilo jí auto.Myslela si,že jsi mrtvý,když byla v bistru pro kávu, slyšela to v rádiu o tom neštěstí.Proboha.Kam jí odvezli,jdu za ní.Ne,to nemůžeš.Snad tam půjdeme později pokud nezemře,je ve vážném stavu.Teď k ní nikoho nepustí.Sednul si za pult a rozplakal se.Nikdy ho neviděla tak plakat.Árua dala na dveře cedulku:ZAVŘENO!!!

Už byl večer,Viktor se chystal domů.Už zhasnul a chtěl zamknout kancelář, když zazvonil telefon.Dobrý večer,tady sestra Dženkinsová ze všeobecné.Jste Viktor Higgins?Ano,co se stalo?Vaše žena měla vážnou nehodu.Srazilo jí auto.Je ve velmi vážném stavu.Pokud přijdete a ověříme si vaši totožnost,sdělíme vám další informace.Nashledanou.Udělalo se mu nevolno.Když odemkl jejich prázdný byt,uvědomil si,jaký je mizera.Všechno na něj padalo.Neváhal a zavolal Helen,její číslo našel v seznamu firem.Na druhém konci se ozvalo:prosím Helen...to jsem já.Ty máš tu drzost mi volat?Nejde o mě.Debora je ve vážném stavu v nemocnici.Přijeď!Dobře!Jedu hned.Zazvonila u jejich dveří.Pojď dál.Teď všechny naše spory musí stranou.Pustí nás k ní.Ne,prý až zítra.Dobře,najdu si hotel.To je nesmysl jsi rodina,zůstaň u Debory v pokoji,je tam zástrčka,jestli máš ze mě špatný pocit.Díky,řekla a rozplakala se.Pokusil se jí obejmout,ale odstrčila ho.Pochopil proč,tak jí řekl posaď se.Udělám nám čaj.

Hned druhý den ráno šli oba do nemocnice.Celou cestu mlčeli.Helen byla celá bílá v obličeji,jako smrtka.Unavené,uplakané oči.Ty jsi nespala viď?Jak bych mohla.Když otvíral nemocniční dveře,měl pocit,že jsou snad z kamene.Taky celou noc nespal,myslel na to,jak je na tom.Na recepci nahlásili svoje jména a předložili doklady.Sestra se na ně soucitně podívala a řekla:Ordinace A77 doktor Martins vám podá informace.Když byli vyzváni,aby vstoupili,uviděli ustaraný obličej lékaře.Dobrý den,jste oba rodina,takže můžeme mluvit otevřeně.Vaše paní a vaše sestra je ve velmi vážném stavu.Pokud přežije třetí noc,pak snad má naději,ale velmi malou.Stále ještě neznáme veškerý rozsah zranění.I těch skrytých.Návštěvy teď nejsou povoleny.Co máme dělat pane doktore?zeptal se Viktor.Jen modlit se a čekat.Její stav je opravdu vážný,více budeme vědět,až v průběhu příštích dnů.Kdyby se její stav změnil,nebo výrazně zhoršil,budeme vás o všem informovat.Děkujeme!Nashledanou.Helena se klepala, když vycházeli z nemocnice.Viktore já teď zajdu k Árue do obchodu.To je jasné.:řekl.Pak přijď vemu tě na oběd.Podívala se na něj.Hned pochopil.Moc tě prosím!Nechci být na vše sám.Dobře,tak pak přijdu k tobě.Na dveřích obchodu bylo:ZAVŘENO!!!Zazvonila na zvonek.Árua seběhla schody a otevřela druhé dveře,co vedli k bytu.Ahoj,ty už to víš?Ano,stalo se to včera, když byla na cestě sem,všechno ti povím.Povídali asi hodinu.Pak se zvedla a řekla:Jdeme s Viktorem na oběd,pak pojedu domů.S ním na oběd?Ano Áruo,je to pořád můj švagr a je to hajzlík,ale stále člověk,dost ho to vzalo.Tak se opatruj.Návštěvy nejsou povoleny,ani pro rodinu.Je na tom hodně zle.Šel jí naproti.Heleno nezlob se,nemohu tam být sám.Je mi z toho zle.I ze mě dodal.Zvu tě na oběd nebo se zhroutíme hlady oba.Souhlasila.Když dojedli,třásli se mu ruce.Helena ho uklidňovala:teď musíme jen čekat.Viktore,nezlob se pojedu domů,kdyby něco dáš mi vědět?To je samozřejmé,řekl.Pojedu k Harymu ,je to kolega,doma sám nevydržím.Nemysli si,i mě je hrozně.Dobře,dáme si vědět.Řekla.

V nemocnici bylo rušno.Bylo to už třetí den po nehodě.Doktor Martins kontroloval svoje pacienty.Usmál se na sestru,co kontrolovala monitor.Debořino bezvládné tělo leželo na nemocničním lůžku.Sestro!Ireno je něco nového?Ne pane doktore.Obávám se,že je na tom moc špatně.Dnes bude kritická noc.Jen co to sestra Irena dořekla,přístroje začali křičet na poplach.Sestro ztrácíme jí dejte jí 4,2 jednotek Atropinu.Nereaguje!Ustupte! Defibrilátor!Nabíjím!!!Kontakt.Naštěstí to zvládla.Ireno radil jsem se s kolegy jsme za jedno.Uvedeme pacientku do umělého spánku.Bude to pro ni nejlepší řešení.Mohlo by zase dojít k recidivě.Obeznamte rodinu,ať někdo přijde.Vše jim vysvětlím.Ano pane doktore.Viktor byl v práci jak na trní.Harry si všimnul,že není ve své kůži.Najednou se rozezvonil telefon.Prosím,realitní kancelář.Tady všeobecná nemocnice,mohu mluvit s panem Viktorem Higginsem?Ano,hned vám ho předám.Viktore pro tebe.Higgins? Dobrý den,prosím dostavte se za panem doktorem Martinsem,je to naléhavé.Dobře, jedu hned.To je z nemocnice musím přijet.Zavolám Heleně,asi se něco stalo.Vytočil její číslo,chvilku trvalo,než to zvedla.Heleno!!!volali z nemocnice.Řekla jenom:Jedu k tobě do práce,počkej na mě.Půjdeme spolu.Celá roztřesená nasedla do svého auta a vyjela.Ahoj,mám tu auto pojď.Vyběhl ven a pak oba odjeli.Při cestě nikdo nepromluvil.Konečně byli na místě.Našli ordinaci A 77, doktor Martins.Je tu zamčeno.Sestro?Kde najdeme doktora Martinse?Je u pacientky,pojďte.Zrovna u vaší ženy.Co se stalo?Vyhrkla Helen.Vše se dozvíte,buďte v klidu.Vešli do nemocničního pokoje.Když vstoupili,naskytl se jim hrozný pohled.Debora ležela ve změti hadiček a napojená na různé přístroje.Dobrý den.Pane doktore,co je s ní.Podívejte,její stav se náhle prudce zhoršil,museli jsme kvůli recidivě jí uvést do umělého spánku.Bylo to nezbytné.Je v kómatu.Helena se rozbrečela.Jaké má šance?To neví nikdo z nás.Jsme jen lékaři.Bude mít takhle šanci, nejhorší už snad přestála.Můžeme tu chvilku být?Ano,ale ne víc než deset minut.Její stav je vážný.

Co se to dějě?Kde to jsem???

Moje tělo je na posteli a já celá průsvitná,levituji nad postelí.Sedí u mě Viktor a moje sestra Helena.Bože,co se to jen stalo.Mám pocit,jako když klesám dolů.Už se skoro dotýkám podlahy.Stojím,podlaha v nemocnici je tak chladná.Něco mě táhne ven.Procházím zavřenými dveřmi.Na chodbě jsou další průsvitní, najednou do mě někdo vrazí,ale nebolí to.Slyším:Pojď už je čas!!!!!Rychle.Vidím před sebou zářivé světlo,vtahuje všechny dovnitř i mě.Je to krásné,všude klid a zpěv ptáků,vonící, rozmanité květiny,které jsem ještě nikdy neviděla.Pocit naprostého bezpečí.Kolemjdoucí bytosti se na mě usmívají.Najednou ke mě přijde pohledný muž a říká:ty jsi tu nová viď?Ano,na víc se nezmůžu.Kde to jsem vyhrknu ze sebe.Ty nevíš???Ne.No přeci mezi světy.Co bude dál???ptám se.To záleží na tobě jak se rozhodneš.Mohu se rozhodnout?Ano.Mezi světy je to možné,proto jsi tu.Jak dlouho tu budu?Tady plyne čas úplně jinak řekl neznámý muž,jsem Jeremi.Tady se to zdá být chvilka,ale tam dole je to rok.Rok???Ano skoro rok.Rozhoduj se rychle,změnit to pak už nejde.Víš já tu zůstanu pokud někoho najdu.Koho? zeptal se.Mého přítele,mám ho moc ráda,jmenuje se Ajham.No,takový tu stoprocentně není,ten bude dole.Jak to tak jistě víš? zeptala se.Vím o každém.Podívej,na tenhle seznam.Jeho jméno tu není.Je dole.Co mám dělat????Rozhodni se, každý nemá takovou šanci.Jen ti vybraní.Kdo mě vybral?Po tom nepátrej,nevěřila bys tomu,nepochopila.Zítra se všichni shromáždíme a musíme se rozhodnout,čas se krátí.

Čas tak podivně plynul.Od té nehody uběhla dost dlouhá doba.Viktor jako by zestárnul o desítky let.Helena seděla proti němu.Bude to už skoro rok,co budeme dělat?Jedeme do nemocnice.Pane doktore bude to už za měsíc rok,co moje žena je na tom takhle.Zlepší se to?Já Vám nemohu dát jinou prognózu,než tu,musíme doufat a čekat.Žádný lékař vám na tuto otázku neodpoví.Doktore,chtěl bych pokud se neprobudí do konce měsíce,odpojit jí od přístrojů.Do pokoje vešla Helena,musela se jít chvilku projít.Ve Viktorovi hrklo.Snad to neslyšela.Doktor Martins řekl: Ohledně toho odpojení,někteří pacienti se probudí až po letech.Helena zbystřila a Viktora polévalo horko.Co jsi to chtěl?Doktor viděl,že se schyluje k hádce a tak klidným hlasem řekl: Samozřejmě jsme s panem Higginsem mluvili jen o možnosti odpojení.To nikdy!!!!Vykřikla.Od toho okamžiku byl Viktor Higgins jejím úhlavním nepřítelem.Už sem nechď!!!!,Jsem její manžel.Najednou si vzpomínáš?Podvádíš jí,o co ti jde?No máme i společný majetek.Tím myslíš byt?Je to Debořin byt,ne tvůj,ty tam bydlíš jen pokud budeš její manžel.A to doufám nebude dlouho trvat,až se Debora probudí a uzdraví,ty půjdeš pryč.Jdi si k tý svojí couře.Okradl si moji sestru,nemyslí si,že to nevím.Práskl dveřmi a byl pryč.Zůstala sama.Asi za hodinu zazvonil telefon.Ahoj,ahoj Ajhame,už jsi zpátky,po takové době.Mohl bych jít s tebou za Deboru,já...vím miluješ jí.Půjdeme spolu,jinak by tě tam nepustili.Co on bude tam?Neboj nebude,už se k ní ani nepřiblíží.Budu ho hlídat,chce ji odpojit,ale naštěstí pravomoc mám jen já.

Zase jsem byla na prostorném místě.Kolem mě tolik bytostí,průsvitní i já byla průsvitná.Jeremi četl jména ze seznamu,byl nekonečný.Ty bytosti se objevovali a zase mizeli.Co to dělají kam jdou????Podle svého rozhodnutí řekl Jeremi.Brzy přijdeš na řadu.

Seděli u ní a Ajham jí najednou chytil za ruku,jemně jí sevřel do svojí dlaně.Odpojit,hajzl jeden.Nikdy!!!!Proč to chce?zeptal se Heleny.Jde po jejich penězích myslí si,že všechno zdědí a dostane její životní pojistku.Myslíš řekl.Ne, to vím,řekla rozhodně Helena.Kde teď je?No u ní.Ale ten se bude divit,až se dozví,že nedostane vůbec nic.Najednou do pokoje vstoupil Viktor.Co tu děláš?No, je to pořád moje žena.Pak si všimnul Ajhama.Co ten tu dělá,ať vypadne.Má právo tu být,rozhodně větší než ty.A nikdy jí neodpojí,já to nechci a mám doklad o pravomoci,rozhodovat pokud bude v ohrožení života,nebo nebude moci o sobě rozhodnout.No to bych chtěl vidět!Můžeš.Tady je číslo našeho společného právního zástupce.O všem tě spraví.Vykulil oči a hned odešel.Helena vstala,musíme jít.Políbil jí na tvář a zašeptal:Vrať se mi zpátky,čekám na tebe.

Musím se vrátit!!!!Ajham je tam, čeká na mě.Jak lákavé by bylo zůstat mezi světy.Tam kde nejsou nemoci,války,zlo a lži.Kde se nenosí masky.Celý den tu je jako nekonečný příběh, protože tady ani není čas jen klid a láska.Lidské bytosti se tu usmívají.Je to tu jako v krásné zahradě,co nemá začátek,ani konec.Nikdo na nikoho nekřičí.Je tu jen slyšet radostný zpěv těch zvláštních průsvitných bytostí.Není tu po bolesti ani památky.Je to tu tak překrásné.Ale tam dole je těžké žít,ale pokud najdete opravdovou lásku,stojí za to se ještě vrátit.

Ajham zase seděl u jejího lůžka a držel jí za ruku.Šeptal jí,jak ji má rád.Vrať se mi lásko!Helena u protějšího okna měla oči plné slz.Pomyslela si:Teď mi neodcházej,sotva jsme se zase našli.Sedla si z druhé strany a taky jí vzala za ruku.Mám tě moc ráda.Vrať se!!!!Uběhlo mnoho dní,Viktor se už ani neukázal.Měl teď docela jiné starosti.Tajil to,ale stejně vše vyšlo najevo.Leona měla pár dní do porodu.U právního zástupce se dověděl, že jeho žena udělala rok po svatbě určitá opatření,aby nikdy nebyla v tíživé životní situaci.Svoji životní pojistku uzavřela již v mládí a po její smrti by obdržela peníze její sestra.A toto uspořádání bylo vzájemné.Po smrti Heleny by zase dostala vše Debora.O vás tu není zmínka.Naopak ona vás ze své závěti úplně vyjmula.Důvody jistě znáte sám.Byl v šoku.Co když se probudí a zjistí,že jí roky okrádal a koupil byt ze společného jmění.

Ajham jí držel stále za ruku.

Mezi světy se právě teď každý rozhodoval.Zůstat,nebo se vrátit? Najednou uslyšela svoje jméno.Ta bytost se na ní podívala a zeptala se.Deboro chceš zůstat nebo se vrátit????Je to tu nádherné,ale já se chci vrátit, protože tam dole na mě někdo čeká.Staniž se.Pak měla pocit jako by jí obejmula sama bytost,které se říká láska.Taková,jaké nejsou lidé schopni.Měla pocit,jako když se probouzí z překrásného snu.

Najednou se její ruka trochu zachvěla.Ajham vykřikl tak nahlas,až přiběhla zdravotní sestra.Děje se něco?Sestřičko ona pohnula rukou.Je to možné????Ano,stane se to často,že se pacienti nečekaně proberou.Doktore Martinsy???? Přijďte prosím.Pak sestra položila telefon.Helena najednou také řekla:Ona se hýbe!!!!!Přístroje vše potvrzovali.Vrátila se zpátky řekl radostně doktor Martins.Teď odejděte,nechte nás pracovat.Dáme vám vědět.

Helena zavolala Viktorovi,aby si přišel pro zbytek věcí,co u Debory v bytě ještě měl.Přišel a vše si narovnal do velkého cestovního kufru.Brzy se rozvedete, protože Debora nabyla vědomí.To je dobře řekl.Ale jdi,chtěl si jí odpojit!!!!Nechme toho řekl.Chci už jít.Brzy se ti ozve náš právník,řekla.Nechal klíče v chodbě a pak za sebou zabouchnul dveře.Když toho rána otevřela oči v nemocničním pokoji,nemohla uvěřit,že je zase mezi živými.Vůbec nic jí nebolelo.To bylo divné.Udělali řadu vyšetření a testů a nic se neprokázalo.Neměla ani škrábanec.Těšila se na odpolední návštěvu sestry a taky Árui a Ajhama.Dokonce přijde jejich bratr Amdžad.Ukázalo se,že už dva roky chodí s Helenou.Cítila se den ze dne lépe.Viktor jí poslal kytku se vzkazem:Odpusť!Přijít na návštěvu se neodvážil.Leona seděla v jejich bytě a balila si věci do porodnice,porodí prý každým dnem.Díval se na ní.Viktore,měl bys za ní zajít,je to ještě pořád tvoje žena.Prosím!Ať se nerozejdete ve zlém.Co s náma bude,ten byt patří jí.Když bude chtít....zajdu za ní.Slíbyl.Jdi tam dnes.Vzal si kabát a šel.Nechtělo se mu,ale nakonec se moc styděl za to,co jí udělal.Zaťukal na dveře jejího pokoje.Dále,řekla.Ahoj,řekl zahanbeně.Pojď dál.Posaď se ke mě.Chtěl jsem ti říct,že jsem rád, že jsi se ke mě tak velkoryse zachovala,jsem mizera.No doufám, že už takový nebudeš,teď budeš mít rodinu.Nechovej se k Leoně tak jako ses choval ke mě.Zahanbuješ mě!!!To je dobře.Ohledně těch společných peněz,nic nechci vrátit,pak byste neměli kde bydlet.Děkuji ti.Nedělám to pro tebe,ale kvůli tomu malému.Smažme to.Buď štastná Deboro a odpusť mi,prosím.Pak odešel.Byla ráda,že už to má za sebou.Za pár dní mi pustí domů.Kde je Aiham,moc bych ho chtěla vidět.Helena se na ní podívala a řekla:holka,ty jsi zamilovaná?????Jsem.A kdy jsi se  do něj zamilovala?Tomu bys asi nevěřila.Proč myslíš?Bylo to tam,mezi světy!!!