Kdysi jsem tu žila část 8.
Když dopsala poslední poznámku do snového deníku,chvilku si prohlížela,co napsala.Co kdyby tam na tom místě byl vážně poklad.Pak se tomu tlumeně zasmála a šla si udělat snídani.Dnes půjdu prozkoumat okolí.Vyrazím k jezeru Long.Bylo zvláštní,že to tu neznala, protože věděla,že tu nikdy nebyla,ale uvnitř jí všechno připadalo tak zvláštní.Vzala si sebou svůj poznámkový sešit a vyrazila k jezeru,ani nevěděla kudy jen tak šla.Asi za hodinu byla u jezera.Jezero Long se rozprostíralo mezi skalnatými výběžky,břehy lemovaly lesnaté porosty.Kdo znal jezero dobře,věděl,že musí dojít až na konec lesnaté cesty,aby mohl spatřit jezero v celé své kráse.Houp šla právě touto cestou,až došla na konec lesnaté cesty a uviděla tu nádhernou scenérii.Jezero snad nemělo konce.V dálce si všimla,že pluje malý hausbót.Asi nějaký našinec.Pomyslela si.Sedla si na břeh k dřevěnému molu a dívala se,jak se loď pomalu přibližuje.Zdála se být stále blíž a blíž.Krásný hausbót, pomyslela si.Už byl docela blízko.Odvážila se vejít na molo.Jezero působilo tajemně,jeho temné vody byli nekonečné.
