Kdysi jsem tu žila část 7.
Cítila se v tomto krásném domě zvláštně.Jako by dům její přítomností ožil a rudé růže v zahradě voněly o něco víc než jindy.Nechápala to.Pokoje v patře,jako by předem věděla,co se za kterými dveřmi skrývá za místnost.Už se dost stmívalo,tak pozamykala všechny dveře a vstoupila do prostorné knihovny,co byla v přízemí.Začala si prohlížet knihy v policích.Známý autoři věhlasných jmen,básníci některé ani neznala.Úplně na horní polici byli krásně zdobené knihy,ale byly moc vysoko,tak si řekla:Prozkoumám je až zítra.Dostala strašný hlad.Lednice přetékala lahůdkami.V proutěných košíkách bylo plno tamního i cizokrajného ovoce.Najedla se.Pak se zachumlala do heboučkých peřin a únavou usnula.Ráno bylo jako by ani nebyla noc.Když se probudila,podívala se na hodiny a nemohla věřit tomu,že je půl dvanácté.To není možné,takhle dlouho spát.Asi jsem byla vyčerpaná, pomyslela si.Uvědomila si jednu věc v noci se jí zdál zvláštní sen.Vzala ze své tašky sešit a začala si zapisovat,vše si pamatovala,jako by se jí to zdálo před malým okamžikem.Když to dopsala,bylo jí to povědomé.Sen začínal tím,že jí někdo volal,ale ne jejím jménem.Byl to mužský hlas,sametový.Volal jméno: Elizabeth pojď se mnou.Na naše místo.Dal jsem pro Tebe do skrýše dárek.Pak viděla utíkat po lesní cestě dívku s dlouhými rozpuštěnými vlasy,jak jde k jednomu stromu,vypadal zvláštně.Pak sen skončil.
