Kdysi jsem tu žila část 27.
Toho večera nemohla Houp spát,probudila se uprostřed noci.Seděla po tmě na své posteli a přemýšlela.Nejen o Giomovi,o nabídce Keit přestěhovat se na chatu.Třeba jen dočasně a psát svoje knihy a příběhy právě tam.Vrátit se tam k jejímu milovanému jezeru Long,pro ni znamenalo víc,než si myslela.Ten kraj si prostě zamilovala.Něco jí tam táhlo,nepopsatelnou silou.Měla pocit,že tam patří.Gioma milovala,přišlo to samo,toho večera v rybářském domku Gérarda Wilsona.Ale měla strach,že Giom to má jinak.Ten pocit nejistoty byl nesnesitelný.Rozhodla se,že mu zítra,vlastně dnes,podívala se na hodiny,zavolá.Žádný muž jí tak nikdy nepřitahoval.To bydlení by brala,oblíbila si i Stelu,jen se trochu bála její reakce,kdyby byla její nevěstou.Co by na to řekla,přijala by ji???Otázky jí mučili a spánek nepřicházel.Z vedlejšího pokoje bylo slyšet,jak Keit spokojeně oddechuje.Ona a Kirk,uchichtla se do tmy Houp.Ale přeji jim moc štěstí.
V Prováns se Giom také probudil a u něj bylo teď časté,že nemohl spát,myslel na ní,co tomu řekne máma,až jí požádám o babiččin prsten.Starý rodinný šperk,co se dědil z nevěsty na nevěstu.Patřil jeho otci,po jeho matce,byla Francouzska.Vlastně napůl,po otci.V době,kdy se Stela moje máma rozvedla,mě bylo asi 5 let,ale otec za mnou často jezdil a tak jsem nepociťoval nic z toho,co jiní děti rozvedených rodičů.Goim vzpomínal...pak když mu bylo 27,otec náhle zemřel a odkázal mi majetek.Znovu se nikdy neoženil.Až dnes jsem se od notáře dozvěděl kolik to bylo a proto teď nemohu spát,ale zároveň vím jak to dědictví použiju.Dost dlouho leželo uzamčené v mojí schránce v bance,v 29 jsem ho přijal,ale víc jsem nezkoumal.Teď se po letech ukázalo,že mu ještě patřili dva činžovní domy v Belgii.V Plymontu dům.O vše se starali právníci a trvalo než to vše vyřídili.Moje máma taky od táty dostala peníze na dům,ve kterém žije doteď.Už se nikdy nevdala.Co asi dělá Houp.Chtěla by mě?Ta moje slavná spisovatelka,žena do které jsem se zamiloval?
