Kdysi jsem tu žila část 19.
Giom tedy ....ulehl k Houp do postele.Houp se najednou k němu otočila a řekla:Mohu se k tobě schoulit?Tak to ho překvapilo ještě víc.No,můžeš řekl s úsměvem na tváři.Ale, jsem muž a takové schoulení mi může dost rozrušit,ty jsi půvabná žena.A ty zase moc přitažlivý muž.Za okamžik usnula v jeho náruči,díval se na ní.Pak usnul s úsměvem na tváři. Ráno je v rybářově domě čekala snídaně a starý rybář ožil tím ruchem a přítomností mladých lidí.Vůně kávy se linula domem.Musíme už jet Houp.Řekl Giom,s tak zvláštním zabarvením v hlase.Nejraději bych tu zůstala a poslouchala Gérarda,jak vypráví.Gérard se toho hned chytil,pak řekl:Tak tu zůstaňte ještě den,užijte si ho.Říkala jste,že brzy musíte zase odjet.Ano,musím odjet do Nortwilu.Po Grenstonu se mi bude moc stýskat.Ale musím zase brzy do práce, dovolená už pomalu končí.Smutně řekla Houp.Pozítří přijede Keit a Janis.A pak pojedu.Tak tu zůstaň,pokud to nebude panu Wilsnovi vadit?Gérard se zaradoval,byla to pro něj společnost.Giom jí řekl u mola:Nerad tě tu nechávám.Musím ale pracovně do města.Chci něco vyřídit.Nebudeš se tu bát?Bát? Gérard je milý člověk.Slíbil mi,že mě vezme na jedno tajemné místo blízko ostrova.Tak já přijedu zítra navečer.A do rána tu přespíme a pak pojedeme na chatu v Grenstonu.Když odplouval,dlouho se za jeho mizejícím hausbótem dívala,než jí zmizel úplně.
