Kdysi jsem tu žila část 15.
Pluli,ticho jen rozrážela jezerní voda.Ostrov duší byl docela rozlehlý.Okolo skalnaté břehy,porost z různých druhů stromů.Lesy tak husté,pomyslela si.Když najednou Giom promluvil:Houp už budeme kotvit,právě připlouváme k molu.To je divné,je úplně opravené.Tím lépe dodal.Jen jediné bylo jinak.Na ostrově nežili žádní lidé,až na jednoho starého rybáře,co měl nedaleko svůj skromný domek.Jmenoval se Gérard Wilson.Žil tu mnoho let i se svojí ženou Mary.Ale loni nečekaně zemřela a on už nedokázal odjet z ostrova.Vzpomínky ho svázali,jako nějaké kouzlo.Když připlouvali k molu,přicházel.Hned hlaholil: Dobrý den,musel jsem se podívat,kdo připlouvá,tady mimo mě není živé duše.Dobrý den,řekl Giom.Jsme tady na průzkumu.Jedna moje známá, chtěla vidět ten tajemný ostrov.Houp právě vylézala z kajuty.Dobrý den.Myslela jsem,že tenhle ostrov je úplně opuštěný?To ano,řekl rybář.Já jsem Gérard.Těší nás,řekla Houp.Ale já vás znám!Ale já tu nikdy nebyla.Jste podobná jedné ženě,která tu kdysi žila.Jmenovala se Beatrice a byla to moje paní v době,kdy jsem na jejím panství dělal majordoma.Byla moc krásná a také bohatá.Jó to je příběh.Stavte se u mě,až pojedete z ostrova,budu vám ho vyprávět.Úplně jsem se lekl,jak jste jí podobná.
