Kdysi jsem tu žila část 14.
Nastoupila na ten krásný hausbót.Giom jí vítal širokým úsměvem.Taro!nebojte se,já jsem dobrý námořník, vtipkoval.Ptal jsem se místních starousedlíků na ten ostrov,kdysi prý býval krásný.Prozraďte mi Giome prosím,proč ten ostrov se jmenuje Ostrov duší??? Protože se k němu váže smutný příběh.Povídejte!Tak musím dávat pozor na plavbu,povím vám ho na ostrově.Dobře tedy,ale chci vám říct,že od prvního dne,kdy jsem sem přijela,mám pocit,jako bych tu už žila.Zdávají se mi podivné sny.Jsou takové skutečné.Nevím,co znamenají.Vidím věci,postavy jakoby z mé dávné minulosti.Kdybych tak mohla poznat svoji minulost.Nějak mi to sem táhne.Tak za hodinu tam budeme.Je tam staré molo,jinde se připlout nedá.Jsou tam skalnaté břehy.Měla strach a přeci si plavbu užívala.Jezero bylo nekonečné.
