Kdysi jsem tu žila část 29.
John se už nemohl dočkat rána.Viola přišla velmi brzy a Johna si stále dobírala.Jsi fešák,říkala mu.Kytku neber nejsou to námluvy,nebo ano???Bonbóny se hodí?zeptal se.Vím,že Stela má ráda marcipán.Vem jí tuhle drahou bonboniéru,je to investice.Tím neurazíš a brazilskou kávu.Konečně nasedl do auta a odjel.Viola je hodná ženská,ale je to generál v sukních.Už přijížděl k jejímu domu.Stela vyšla ven zahlédla ho z okna.Ahoj Johne,pojď dál.Vstoupil do jejího domu,už v chodbě to vonělo čerstvě napečeným jablečným koláčem.Dáme si kávu?Ano,zkus tuhle brazilskou,bonbóny jsou z marcipánu.Děkuji,neměl sis dělat škodu.Ale to je jen maličkost,došlo jí,že má o ní zájem.Johne,řekla.Jak dlouho se známe?No dvacet let,asi.Tak 16 nám už není,čas utekl jako voda řekla smutně a snad nám toho času ještě trochu zbývá.Můžeme ho trávit spolu tak často,jak budeme chtít.Káva se rozvoněla po celém domě.John byl na vrcholu blaha,opadla z něj nervozita a vychutnával si jablkový koláč.Stela byla moc ráda,že vzala otěže do svých rukou,jinak by okolo sebe chodili asi do smrti.Tak moc rád jsem byl s tebou,Stelo.Já taky,Johne.Už půjdu přijede ti syn a co by tomu řekl:To,že tě rád Johne vidím.Giom se objevil ve dveřích jako duch.Jé Giome řekli oba skoro současně.No konečně jsi tady,zvolala Stela radostně.Už půjdu,zvedal se John.Ale zůstaň na pozdní oběd.Jé to jsme se zapovídali,ale už dám péct jen maso a ostatní už je hotové,řekla Stela.Mami v klidu,nikam nepospícháme.Co kdyby tu John zůstal na oběd,myslím,že spolu budete trávit teď více času,řekl rozesmátý Giom.Nebo se pletu????Tobě to nevadí?optal se John.Proč???řekl Giom.A tak si při dobrém jídle povídali všichni tři.
Houp spěchala do práce.Zítra měla autogramiádu svojí nové knihy:Kdysi jsem tu žila.Kirk byl spokojený, protože se prodalo moc výtisků,tak dokonce museli udělat dotisk.Autogramiáda byla v knižní galerii,která byla zároveň galerijí obrazů Fabiena Gotiéra,malíře a sochaře,který tvořil krásná díla.Houp byla nervózní.Giomovi poslala pozvánku,ale asi nepřijede,když je ve Francii.Kirk a Keit se zasnoubili,sice spolu chodili jen pár měsíců,ale nechtěli už čekat.Teta Keit se vrátila z lázní a Keit střídavě bydlela u ní a u Kirka v jeho prostorném domě.Houp to toho večera velmi slušelo.Mile se usmívala a podepisovala svojí knihu.Na jejím krku měla ten tajemný medailon,aniž by si odpověděla na otázku:Jak se dostal do jejího kufru.Myslela na Gioma.Kde asi je?Proč mi nezvedá telefon?Večer se chýlil ke konci,na stole už byli jen čtyři poslední výtisky její knihy.Byla už moc unavená.Giom vzal ze stolku knihu a aniž by si ho všimla,jí náhle oslovil:A mě jí podepíšeš???Giome!!!Jsem moc ráda,myslela jsem,že nepřijdeš,že jsi ještě na cestách?No vrátil jsem se před třemi dny.Moc jsem chtěl jet za tebou.Vstala a obejmula ho.Máš krásný šperk?Je nový?Ne,je moc starý,vše ti povím.Keit a Kirk je pozorovali z povzdálí.Vím to,budou spolu.... prohlásila Keit.Pojď ty moje malá věštkýně.Seznámíš nás???Toho večera se moc dobře bavili u Houp doma.Pak odjeli domů.Taky pojedu,řekl Giom.Ne nejezdí na noc,prosím.Měla bych o tebe strach.Dobře,přespím na gauči.To nemusíš,moje postel v ložnici je dost velká pro oba.Usmál se,připomnělo mu to,jak na rybářské chatě Gérarda Wilsona spali v jedné posteli.Dobře,řekl.Ale musím vyřídit ještě jednu věc.Zeptat se ti něco.A co?Znejistila Houp.Víš mám rád jednu ženu,myslíš že by mě chtěla?Ty někoho máš?Mám.Ale nevím,jestli by mě chtěla.Tak se jí zeptej!Houp,vezmeš si mě za muže???Ano!!!!Vezmu!Vyndal malou krabičku s prstýnkem po jeho babičce.Ten je krásný!Co tomu řekne Stela?Dala mi ho pro Tebe!Miluji tě!Tak jako já můj Giome.
