Bažina část 5.
Když toho rána Frederick procházel městem,míjel malý zapadlý obchod s nápisem Zlatnictví.Měl na své ruce poněkud zašlý prsten s jejich rodinným erbem.Vešel tedy do toho malého obchodu,s úmyslem dát si prsten vyčistit.Zvoneček nad dveřmi zacinkal a Oliver Sedwick ihned přišel.Dobrý den pane Daltone,máte přání?Ano,chci si dát vyčistit prsten,je po té době co ho nosím,poněkud zašlý.Oliver vzal od něj prsten a řekl:Posaďte se,bude to jen chvilička.Když ho čistil,všiml si malé vyryté značky,kterou používal i jeho otec a děla.Frederick se rozhlížel po obchodě a pomyslel si:Moc dobře zavedený obchod.Oliver za malou chvilku přišel z dílny,která byla hned za obchodem.Přinesl prsten dokonale vyčistěný.Prosím.Co jsem dlužen?řekl Frederick!To je pozornost podniku,bylo mi ctí čistit prsten,co dělal můj děd,byl to mistr v oboru.A tak děkuji.I já jsem rád,že poznávám potomka slavných zlatníků.Zatím,co jste pracoval,já se díval,máte velmi dobře zavedený obchod,jen prostory jsou trochu malé.To ano,ale na zvětšení nejsou finance.Moc lidí u mě nekupuje zlato,mám sice pár stálých zákazníků,ale spíše z nostalgie to tu udržuji a jsem rád,že jste ke mě zavítal.Když jsem viděl erb.znamení na vašem prstenu,vzpomněl jsem si,co mi vyprávěl můj otec.Tady,vidíte je značka naší zlatnické dílny.Ten prsten vyrobil můj děda.Než zemřel můj otec dal mi obálku a v ní byl tento klíč.Řekl mi:Až uvidíš tento znak erbu,pak jdi dolů a odemkni místnost,dříve ne.Frederik úplně oněmňel.To zní tajuplně.Jenom zamknu obchod,ať nás nikdo neruší.Jak víte,že jsem ten pravý?podle erbu na obálce,jsou stejné.Šli do malé místnosti pod obchod,vypalado to jako sklep,ale byl čistý.Dlouhá chodba oddělovala větší místnost.Všude byli pečlivě zabalené předměty.Byl tam i nábytek.Krásný starožitný nábytek.V jedné krabici našli rodinné album.Ale to je album mojí rodiny!?Ano pane,vás otec se s tím vaším otcem přátelil.Když vaše nebohá maminka zahynula v močálu,tak se s mým otcem dohodli,že tu uchovají rodinné památky a cennosti,pak vaš otec odjel i s vámi,byl jste malý z Dreamsfordu navždy.Ale já to vím z dopisu otce,co mi zanechal.Obdivuji vás Olivere,že jste dodržel slovo, které jste dál otci.Otec mi nechal přísahat na Bibli svatou.To se tady u nás v Dreamsfordu nebere na lehkou váhu.Tohle vše patřilo vašemu rodu.A až vám dostaví vaše sídlo,zase ty věci zaplní svoje místo,pro vaše potomky.Frederick se na zlatníka podíval a řekl:To vám Olivere nikdy nezapomenu.Pak si od něj vzal ten klíč,co mu dal a odešel zpátky do ulic města,jenž se stávalo jeho ztraceným domovem.
