Bažina část 23.
Oliver už dokončil náušnice pro Edith.Krásně se hodili k broži,co Frederick vybral.Naskládal je do saténového pouzdra.Musel uznat,že náušnice vyrobil tak jako by k broži odjakživa patřili.A teď už jen vydat se do Bažin a dovést je Frederickovi.Ještě květiny pro paní Ficpatrikovou a dopis pro Judith.Také jí vyrobil malý dárek brož růže s rubíny.Pokud jí přijme,pak budu velmi šťastným mužem.Upravil se,vypadal tak jinak.Nasedl na koně a vyrazil.Cesta do Bažin,jak se tam říkalo,byla krkolomná,ale po nové cestě,co nechal zbudovat Frederick se jelo celkem pohodlně.I pro koně a kočáry,povozy to bylo schůdné.Jel ještě hodnou chvíli, když se okolo něj mihl jezdec na koni.Ne, vlastně jezdkyně.Takhle rychle jezdit v Daltonských bažinách bylo pěkně neopatrné a pro ženu vůbec. Konečně měl na dohled bránu Daltonského panství.Zpomalil.Pomalým cvalem projel okolo zvonu a zazvonil,i když byla brána otevřená.Dával tak vědět,že přijíždí.Zaklepal na těžké dveře.Paní Ficpatriková hned otevřela.Dobrý den!Jdu za panem Daltonem.Ale pak bych si rád s vámi vážně promluvil.Se mnou?Podivila se.Ano.Dobře,pak se tedy sejdeme v salóně.Kytici měl obratně za zády.Už chtěl zaklepat na dveře jeho pracovny,ale on vyšel z knihovny.Olivere vítám tě!Tak máš pro mě už hotové šperky,pojď dál.Otevřel saténovou krabičku s broží a naušnicemi.Pak dodal:To je krása,jako když k sobě patří odjakživa.Dám je Edith k narozeninám,už se ty její blíží.Tak teď jdeš za paní Ficpatrikovou?Ano.Mám pro ní i kytici růží.Šel pomalu do salonku.Paní Ficpatriková už byla uvnitř a nalévala čaj.Dáte si čaj pane Sedwicku???Moc rád.Chtěl jsem vám dát jen malou pozornost.Ty jsou krásné,řekla potěšeně.Asi tuším oč jde.Posaďte se přeci.Víte,já vás přišel požádat,vzhledem k tomu,že jste vdova o dovolení,abych se mohl vídat s vaší dcerou Judith.Ale nevím,zda bude chtít.Ještě jsem jí nevyjevil svoje úmysly.Pak to učiňte.Zazvonila a řekla:Ale pokud byste projevil vážný zájem,pak vás musím upozornit,že společensky by to pro vás nebylo asi přijatelné.Paní Ficpatriková,je mi jedno,co je přijatelné,nebo nepřijatelné.Vaši dceru mám upřímně rád a víc než lásku od ní nečekám.V té chvíli vešla do dveří.Já vás tu nechám,řekla Dobrý den,pane Sedwicku.Hezký den i vám Judito.Chtěl bych,pokud budete souhlasit,se s vámi vídat?Nechci odpověď hned,ale na znamení toho, že můj zájem je vážný,jsem pro vás vyrobil šperk,který nebude mít žádná jiná žena.Pokud si ho připnete,já budu vědět,že moje city opětujete.Pokud ne,roztavím ho, protože byl dělaný pouze pro vás.Otevřete krabičku,až tu nebudu.Hezký den Judito.A hned odešel.Stála tam a chtělo se jí křičet radostí.On jí také miluje!!!Maminko!!!!křičela.No,co vyvádíš,ty blázínku.
