Bažina část 2.
Je ráno a nad Dreamsfordem vychází slunce.Frederick Dalton se toho časného rána prochází po prostorné terase svého prozatímního domova.Z terasy je krásně vidět moře,také pohupující se rybářské loďky na něm.Vyspal se do růžova.Omyl si obličej,oblékl a upravil se.Ze zdola z kuchyně už voněla pravá anglická snídaně.Tara se už od časného rána nezastavila.Bylo to snad poprvé,co měli úplně plný hotel.Sešel do společné hotelové jídelny a posadil se ke svému stolu.Linula se za ním omamná vůně jeho kolínské.Než se nadál,měl snídani na stole.Vítal Taru svým širokým úsměvem.Jak se Vám u nás spalo? zeptala se.Moc dobře.Dobrou chuť.Když byl hotel plně obsazený chodila se vším vypomáhat Esther Wilbiová,mladá žena.Byla to Tary vzdálená sestřenice.Každý muž se za ní ohlédl.Po jídle šel na recepci,kde byl mladík,co tu také pracoval.Jmenoval se Timothy ÓBrajen.Je pán Sedrik tady,potřebuji s ním mluvit.Je ve své kanceláři na konci chodby.Děkuji.Frederick zaťukal.Dále! Dobrý den,chtěl jsem se s Váma poradit,prosím pojďte dál a posaďte se.Chci tu odkoupit pozemek, který dříve patřil mojí rodině.Konkrétně mému pradědovi Frederickovi Daltonovi.Chci ten pozemek u močálu,už můj praděd prý tvrdil,že je tam úrodná půda.To ano,přitakal Sedrik.Ale k pozemku pokud vím, patří mnoho půdy,co teď leží ladem,polnosti,plantáže.To ano,ale díky mému otci,který neuváženě naše dědictví prodal a to pod cenou,vše přišlo v niveč.Chci to změnit,mám vůči Dreamsfordu velký dluh.Víte co?řekl Sedrik,zajděte do hospody a tam všechno vyřídíte.Chodí tam i současný majitel,no spíše zkrachovalý Benjamin Moret,co to dosud vlastní,ale všechno díky němu zchátralo,připravil lidi o práci,mnozí odešli jinam.Leží mnoha lidem v žaludku.
