Bažina čast 1.
Psal se rok 1777.Žádný rozumný člověk by se nikdy do mokřin v Daltonských lesích nikdy nevydal.Byly to moc zrádné lesy a většinu cest obklopovali Daltonské bažiny, které pozřely všechno,co se jim postavilo do cesty.Lesy byli husté a skoro neprůjezdné.Ti,co to zkusili pak vyjeli poprvé a naposled.Když toho sychravého podzimního večera přijel Frederick Dalton do města,hledal vhodné místo pro svoji investici a obchodní záměry.Toho času neznámý,ale cizák jenž nabízel v tamní nehostinné krajině možnost stálých pracovních míst,pro zlepšení života tamních obyvatel.Ubytoval se tedy v hotelu,byl tu jediný,ale dobře zavedený a neobvyklé čistý.V tak pozdní hodinu,už manželé Sedrik a Tara Hemiltnovi už žádné hosty nečekali.Ale měli už volný jen jeden pokoj.Pokoj,který využívá jen jeden bohatý kupec,když kvůli obchodu přijede do Dreamsfordu.Tara nesměle řekla:Pane,vítejte v našem hotelu,ale máme v tuto roční dobu už volný jen jeden pokoj.A to je problém?Ne jen je velmi drahý,má terasu, vlastní koupelnu a toaletu a hlavně pokoj pro hosty a je pěkněji vybaven.A myslíte si snad,že je pro mě drahý?Zasmál se a řekl:tak kolik?50 liber,pane.No,to je pro mě maličkost,přijel jsem až z Hanlemu za obchody a zdržím se poněkud déle.Platím dopředu.Když máte se mnou v tuto hodinu starosti.Tara se usmála a řekla:Tedy kolik nocí?Na celý měsíc.Tedy 1500 liber.Tady je 2000 tisíce.Zbytek je pro vás madam.Sedrick hned vynesl jeho zavazadla z jeho kočáru.Bylo jich nespočet.Když oba manželé ulehli do společného lože,Tara řekla.Představ si drahý,pronajal si to na měsíc a dál nám 500 liber navíc,prý za ty noční starosti,co nám způsobil.No to je asi pěkný boháč.Víš někoho mi připomíná,ale nevím koho.Je to pěkný mužský,propichovala Tara.Sedrik jí chytil do náruče a řekl:Kuš ženo!!!!Jen já jsem ten,co by stál za hřích.Pak jejich škádlení utichlo do tiché noci.
