PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

V roce 1770 se v jedné knížce pro děti vydané v Lipsku poprvé objevuje jeho název (Schneemann). Pravděpodobně nejstarší vyobrazení sněhuláka je na mědirytině Daniela Chodowieckého, kde je znázorněn jako personifikace zimy a třeskutého mrazu, maje přitom hrozivý výraz ve tváři a koště v ruce.

Země je třetí planeta Sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc.

Vodopád je příkrý až svislý stupeň v říčním korytě, přes který přepadá vodní tok. Příčiny vzniku vodopádu jsou strukturně geologické (odolné horniny spočívají na měkkých, síť puklin) nebo geomorfologické (visutá boční údolí). Mohlo by je však vytvářet i samotné proudění vody.

Ti, kteří chodí denně na procházky se svým psem, se obecně cítí šťastnější a zdravější a mají to štěstí, že mohou pravidelně poznávat přírodu. Pes je jako zrcadlo do vaší duše: je naprosto upřímný a jeho reakce na lidské chování jsou čisté a nefiltrované. Váš věrný přítel také přímo reaguje na vaše chování a emoce.

Snímek Umění tančit v dešti, inspirovaný úspěšným románem spisovatele Gartha Steina, vypráví srdečný příběh očima vtipného a hloubavého psa jménem Enzo. Díky nezlomnému přátelství se svým majitelem Dennym Swiftem (Milo Ventimiglia), ctižádostivým automobilovým závodníkem, Enzo získal úžasný vhled do podstaty lidské existence a dobře si uvědomuje, že techniky potřebné na závodišti mohou posloužit i k úspěšnému zdolávání překážek na cestě životem. Film sleduje Dennyho a jeho milované blízké – manželku Eve (Amanda Seyfriedová), dcerku Zoe a v neposlední řadě i nejlepšího přítele Enza

Ukázka - klikni 

Anup (někdy též Anúpev, přesněji pravděpodobně Inpu, jako správné verze vyslovování, se odhadují: Anupu, Ienpw, atd.; řecky Ανουβις – Anúbis; Etymologie jeho jména je neznámá a byla nejasná už Egypťanům. Egyptolog Kurt Heinrich Sethe mu přisuzoval pravděpodobně chybný význam „pes“; V dnešní době se usuzuje význam: Ten, který jest nad horami, což podtrhuje jeho význam jako strážce zesnulých a jejich hrobek; rovněž se vědci shodují na titulu: Ten, který jest na místě balzamování). Jedná se o staroegyptského boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace. Jeho význam byl však, jako u mnoha egyptských božstev různorodý; každopádně patřil neodbytně k staroegyptským představám o posmrtném životě. Zobrazován byl buď zoomorfně, tedy kdy byl zobrazen výlučně v podobě vlka (obvykle se uvádí šakala, ale severoafrický šakal byl roku 2015 potvrzen jako samostatný druh jménem vlk africký, jenž byl s největší pravděpodobností předobrazem Anupa), nebo byl vyobrazen v tzv. theriantropickém zobrazení, kdy vlastnil podobu muže s vlčí (šakalí) hlavou.[1] Patří k nejstarším egyptským bohům; nejstarší datované zmínky o něm jsou doloženy například v Textech pyramid staré říše. Současně jeho uctívání trvalo až do konce starověku. Často byl spojován s významově, nebo ikonograficky blízkými bohy, např. se Sokarem. Některé bohy pak víceméně vstřebal, např. Vepuauet, Chentiimentiu, přičemž jejich jména se stala Anupovými epitety.

Hrabě Drákula (v anglickém originále Count Dracula) patří k nejznámějším figurám světové populární kultury. Postava se prvně objevila v románu Drákula autora Brama Stokera v roce 1897. Stoker využil k sestrojení své postavy lidové pověsti o upírech a vlkodlacích a přidal některé biografické rysy valašského knížete Vlada III. Napichovače a vizuální rysy známého britského herce viktoriánské éry Henryho Irvinga. Později postava začala žít vlastním životem, přeformátovala archetyp upíra v západní kultuře, byl pozměňován její charakter i byla široce parodována. Stala se dokonce nejvyužívanější literární postavou ve filmu (obzvláště v žánru filmového hororu) a je takto zapsána i v Guinnessově knize rekordů.

Bludička je nadpřirozená bytost vyskytující se ve folklóru po celém světě a také světelný jev, který nejspíše dal podnět ve víře v toto stvoření. Bludičky se objevují v noci, především v močálech a bažinách, a svádějí pocestné ze správného směru.

Tsunami (japonsky 津波, hiragana: つなみ, v překladu dlouhá vlna v přístavu) je jedna nebo série po sobě jdoucích vln, způsobených náhlým přemístěním velkého množství vody na velkých vodních plochách. Jeho vznik se neváže pouze na oceány a moře, ale může se objevit i ve vnitrozemí (jezero, vodní nádrž). Tsunami patří mezi jedny z nejničivějších přírodních fenoménů, který si v minulosti opakovaně vyžádal vysoké ztráty na lidských životech a způsobil značné materiální škody.

Blesk je silný přírodní elektrostatický výboj produkovaný během bouřky. Bleskový elektrický výboj je provázen emisí světla. Elektřina procházející kanály výboje rychle zahřívá okolní vzduch, který díky expanzi produkuje charakteristický zvuk hromu.

Klaun býval nalíčen a to velmi znatelně až přehnaně. Současní klauni se líčí jen lehce nebo vůbec. Klaun se obléká do šatů většího čísla a neláme si hlavu s kombinací barev. Klaunský oděv může také mít velké zjevné záplaty, časté jsou i veliké kšandy. Součástí vzhledu může být i roztodivná paruka. Vizáži dominují křiklavé barvy a rozličné rušivé vzory. Někteří klauni preferují naopak střídmost, což dává více vyniknout jejich hereckému talentu. Obutí bývá nadměrně veliké (klaunské boty). Boty mohou být zbarveny různě, posešívané ze zbytků kůže či naopak přehnaně ozdobené. Velké oblečení i boty napodobují malého chlapce. Nejtypičtějším znakem klauna je však umělý červený nos. S gumičkou nebo bez. S dírkami pro ventilaci nebo dokonce celý pěnový (sponge nos). V některých případech postačuje i namalovaná tečka. Klaun baví zejména neverbální komunikací s okolím. Řečí těla, mimikou a grimasami, posunky. Pomáhat si může všelijakými roztodivnými zvuky vyluzovanými ústy. Jsou tací, co si pomohou píšťalkou nebo foukací harmonikou. Zvláštní kategorií klaunů jsou výstupy tzv. hudebních klaunů popřípadě slovních klaunů, kteří se od klasických cirkusových klauniád odlišují. Klauni také mohou vystupovat ve dvojicích, popřípadě ve dvojici i s nějakým zvířetem (např. se psem či opicí). Vystupování ve dvojici je jednodušší než hrát etudy s publikem.

Aforismus je krátký literární útvar zpravidla umělého původu, který existuje na pomezí poezie, prózy a běžné lidové slovesnosti. Obvykle se jedná o krátké rčení, jež je svojí délkou podobné lidovému pořekadlu, někdy se jedná jen o jednu jedinou větu s několika slovy nebo o jednoduché souvětí či zajímavé dvojverší s pěknou metaforou. Na rozdíl od běžného pořekadla však aforismus téměř vždy obsahuje nějakou hlubší myšlenku, závažnější autorův postřeh, neotřelý poetický nápad, osobitý pohled na okolní svět apod. Aforismus je tedy vždy výrazově hlubší a myšlenkově bohatší, než tomu bývá u lidových pořekadel, přísloví a obecných frazeologizmů. Aformismus často pracuje s jazykovým humorem, nadsázkou, persifláží, ironií, paradoxem, protimluvem či slovní recesí - může se jednat o půvabnou slovní hříčku apod. Aforismus na jedné straně tedy hraničí s lidovou slovesností všedního dne, neboť bývá často šířen pouze ústím podáním, na druhé straně se ale může jednat třeba i o krátkou básničku, sofistikovaný slovní vtip (například: Policajt se zamyslel) či nějaký pěkně výstižný krátký citát. Jako aforismus někdy slouží i výňatky či citace z nějakého původně mnohem rozsáhlejšího literárního či literárně-dramatického textu (zde je ovšem aforismus vytržen z celkového kontextu původního díla). Některé aforismy pak mohou vlivem ústního podání zlidovět natolik, že se stanou přirozenou součástí jazyka a vytvoří tak nový frazeologizmus. Blízkým příbuzným literárním pojmem aforismu je sentence.

Ráj (hebrejsky eden, řecky Εδέμ) je v některých náboženstvích místo, kde po smrti existují duše spravedlivých a bohabojných věřících (v křesťanství ve věčné blaženosti, v islámu v rozkoši). Opakem ráje je peklo.

Skateboard (též jezdící prkno) je deska se čtyřmi kolečky, která slouží pro sport zvaný skateboarding. Skateboardy se mohou lišit velikostí, tvarem, složením (výrobou) i materiálem. Za prapůvodní předchůdce skateboardu lze považovat prkna kalifornských surfařů, kteří ve 40. letech 20. století zatoužili po surfování bez čekání na mořskou vlnu. Proto přimontovali na malou dřevěnou desku ve tvaru surfu podvozky z kolečkových bruslí. Skateboard se skládá z desky slepené ze sedmi vrstev dýhy z kanadského javoru. Deska je opatřena podvozky tzv. trucky, na kterých jsou nasazena kolečka z polyuretanu. Standardně se používají tři druhy koleček: streetová (určená do města), parková (určená do skateparku) a longboardová (určená do města i pro vysoké rychlosti).

Měření času včetně jeho zaznamenávání a sdělování údajů o čase, je důležitá činnost ve vědě i v běžném životě. Člověk moderní doby potřebuje znát přesný aktuální čas a s rozvíjející se civilizací roste i potřeba stále přesnějšího určení času, jakožto základní veličiny, s jejíž pomocí můžeme odvodit některé další veličiny (například 1 metr je vzdálenost, kterou urazí světlo za 1/299 792 458 sekund, 1 coulomb = elektrický náboj přenesený proudem o hodnotě 1 ampér za sekundu, a další). Základní jednotkou času je sekunda.

Přízrak, někdy ztotožňovaný se strašidlem, je duše či duch mrtvé osoby, případně zvířete, zjevující se živým. Víra v takový fenomén se objevuje v mnoha světových kulturách a náboženstvích.

Lidské tělo je označení pro veškerou hmotu, která tvoří člověka. Je tvořeno mnoha různými druhy buněk, které společně tvoří tkáně a následně orgánové soustavy. Ty společně zajišťují stále vnitřní prostředí a životaschopnost člověka.

Mariáš je zdvihová karetní hra pro dva až čtyři hráče. Hraje se většinou s jednohlavými nebo dvouhlavými kartami německého typu, zvané „mariášky“, s tím že dvouhlavé se častěji používají na Moravě.

Hra pochází z Německa, kde vznikla na přelomu 18. a 19. století. Její název je odvozen od francouzské hry Mariage, z níž vznikla. Slovem „mariage“ (v překladu svatba) se totiž ve francouzštině označovala hláška (tj. svršek – u karet francouzského typu dáma – a král téže barvy v rukách téhož hráče). Vedle hry Mariage převzal mariáš některé prvky i z dalších her jakými jsou taroky, skat či špády.

Futurismus je avantgardní (průkopnický, objevný) umělecký směr. Pro tento směr je charakteristické odmítání všech dosavadních kulturních a uměleckých hodnot. Tím se futurismus stal hnutím odmítajícím jakoukoli tradici. Jejich cílem je ukázat moderní uspěchanou a rušnou dobu, kterou hledali, ale která se jim líbila. Častým námětem byla technika. Z toho vyplynula jejich snaha o rychlost, které dosahovali jednak zkratkovitostí a jednak proměnlivostí básnického rytmu.

Telefonní budka je drobná stavba většinou o půdorysu kolem jednoho metru čtverečního. V závislosti na umístění a místních poměrech musí být zařízení odolné proti povětrnostním vlivům a vandalismu, též proti neoprávněnému bezplatnému volání a v případě mincovních automatů i proti krádežím peněz.

Posmrtný život či posmrtná existence je představa, že podstatná část identity jednotlivce přežívá smrt fyzického těla a nějak dále existuje v jiném světě než fyzickém, nebo ve sféře fyzického světa, která není objektům fyzického světa běžně dostupná.

Přestože neumí mluvit, žere ze země a někdy i trochu zavání, přináší zvíře do naší domácnosti lásku, pohodu a dokonce i pevnější zdraví. Nezáleží na barvě ani velikosti – každý pes nebo jiný zvířecí parťák dovede probudit radost ze života.

 

Chcete-li, aby na vás doma vždycky čekala bytost s otevřenou náručí, volba se pravděpodobně zúží na psa. Naši předkové ho domestikovali jako schopného pomocníka, jeho dnešní role se pak rozšířila i na psychologa, sportovního trenéra a životního kouče.

Podle jogínské tradice jsou čakry důležitá místa ovládající tělo i prostor mimo něj.[2] Na těle podle této tradice existuje mnoho čaker různého řádu. Nejdůležitějších je sedm čaker 1. řádu napojených na energetickou dráhu procházející podél páteře. Mají průměr až 15 cm a vystupují nad povrch těla. Jsou složeny z různého počtu menších vírů. Každá čakra vyživuje pránou s ní spojené orgány, ale má i vliv na psychologii nebo prožívání určitých aspektů života a předává bioenergii do těla. Aby bylo lidské tělo zdravé, musí jeho čakry správně fungovat, být v rovnováze a přijímat bioenergii. Se správnou funkcí čaker souvisí i tzv. rotace energie v čakrách, její význam i směr rotace je ale u různých zdrojů udáván různě, často i zcela protikladným způsobem. Dokud není v rovnováze celé energetické pole člověka, je obvyklé, že čakry energii přijímají i vydávají. Poruchy nebo deformace v činnosti čaker se projevují jako nemoci, špatné mezilidské vztahy nebo těžké životní situace. Pokud jsou všechny čakry v harmonii, je harmonický i život člověka.[

V úplňku je Měsíc na opačné straně od Země než Slunce, což nastává v době, kdy nový měsíc má stáří 14,8 dne. Měsíční disk je tak pro pozorovatele ze Země plně osvícen. Ze Země ovšem vidíme neustále stejnou, tzv. přivrácenou stranu Měsíce. Pokud je kolem Měsíce další kolo, říkáme mu měsíční halo, které údajně věstí změnu počasí. Úplněk je jediná měsíční fáze, za které lze někdy pozorovat zatmění Měsíce. Protože ale oběžná dráha Měsíce kolem Země má jiný sklon než oběžná dráha Země kolem Slunce, Měsíc většinou probíhá nad zemským stínem nebo pod ním. Proto se zatmění Měsíce nevyskytuje při každém úplňku. V případě, že se doba úplňku téměř kryje s dobou, kdy je Měsíc v přízemí, nastává tzv. superúplněk, který je o něco větší než většina zbývajících úplňků. Superúplněk není astronomický termín. Poprvé toto označení použil astrolog Richard Nolle v roce 1979. Za superměsíc označil nov nebo úplněk, který nastává ve vzdálenosti menší nebo rovnající se 90 % jeho nejmenší vzdálenosti od Země na dané oběžné dráze. [1] Úplňkový Měsíc obyčejně vychází hned po západu Slunce a výrazně osvětluje noční krajinu i oblohu. Při úplňku je výrazně snížena možnost sledování hvězd a jiných nebeských objektů, neboť odražené světlo Měsíce světlo většiny hvězd přezáří.

Žáby (Anura, syn. Salientia) jsou jedním z řádů bezocasých obojživelníků. Ocas, který se při proměně (metamorfóze) vstřebává do těla, mají pouze pulci. Často mají dlouhé, dobře vyvinuté zadní končetiny, přizpůsobené k plavání nebo ke skákání, pro žáby charakteristickému způsobu pohybu. Živí se nejčastěji hmyzem. Jejich rozmnožování je stejně jako u ostatních obojživelníků vázáno na vodní prostředí. Ve vodě se vyvíjejí jak vajíčka, tak z nich vylíhlí pulci, kteří dýchají ve vodě pomocí žaber. Z pulců se postupně vyvinou dospělé žáby, které dýchají vzduch a tím jsou na vodu vázány podstatně méně, některé druhy téměř vůbec. Přesto však nejsou ani dospělé žáby dokonale přizpůsobené životu na souši, neboť mají pouze slabě vyvinuté plíce a dýchání probíhá částečně prostřednictvím kůže, která kvůli tomu musí být tenká a vlhká, což klade vyšší nároky na vlhkost prostředí, v němž žáby žijí.

Magnetofon (v obecné češtině „magneťák“, „magič“; kotoučový (cívkový) magnetofon „kotoučák“; kazetový magnetofon „kazeťák“) je elektro-mechanický přístroj, který zachycuje informace na podlouhlý pás zmagnetovatelného materiálu, obvykle na speciální magnetofonové pásky.

Láska mezi zvířaty existuje, ale určitě to není zavedeným pravidlem. Ve zvířecí říši najdeme všechny druhy vztahů, ať už je to labutí láska ve stylu „šťastně až do smrti“, nebo jsou to polygamní vztahy většiny obojživelníků.

Wi-Fi (nebo také Wi-fi, WiFi, Wifi, wi-fi, wifi, slangově Wifina)^{[pozn. 1]} je skupina bezdrátových síťových protokolů založených na standardech IEEE 802.11, které se běžně používají pro místní síťové propojení zařízení a pro přístup k internetu a umožňují blízkým digitálním zařízením vyměňovat si data prostřednictvím rádiových vln. Jedná se o nejrozšířenější počítačové sítě na světě, které se celosvětově používají v domácích a malých kancelářských sítích k propojení stolních a přenosných počítačů, tabletů, chytrých telefonů, chytrých televizorů, tiskáren a chytrých reproduktorů a jejich připojení k internetu pomocí bezdrátového směrovače a v bezdrátových přístupových bodech na veřejných místech, jako jsou kavárny, hotely, knihovny a letiště, které návštěvníkům poskytují přístup k internetu pro jejich mobilní přístroje.

Páv je český název pro hrabavé ptáky rodu Pavo z čeledi bažantovitých. Zahrnuje žijící druhy páv korunkatý a páv zelený a jeden vyhynulý druh – Pavo bravardi, který žil v jižní Evropě v období pliocénu. Jako páv je česky označován i jediný druh rodu Afropavo, páv konžský.

Ostrov je pevnina vystupující nad vodní hladinu. Musí být menší než světadíl, ale větší než skála. — Zároveň by se na jeho území měla nacházet pitná voda. Skupině ostrovů, které patří k sobě a jsou v — těsné blízkosti, říkáme souostroví.