PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Armagedon (z hebrejského Har Megiddo, "hora Megiddo") je biblický termín označující místo a událost <<< !nav>>závěrečné bitvy mezi silami dobra a zla na konci světa, kdy se v duchovním či symbolickém smyslu sejdou světové mocnosti v konečném střetu s Boží vládou. Přeneseně znamená totální chaos, katastrofu nebo konečný zánik. Klíčové významy: Doslovné místo (symbolické): Odkazuje na oblast starověkého města Megiddo v Izraeli, kde se v minulosti odehrály významné bitvy. V Bibli (Zjevení 16:16) je zmíněno jako místo, kde se shromáždí světoví vládci k závěrečné bitvě. Symbolická bitva: Nejde o fyzickou bitvu na jedné konkrétní hoře, ale o celosvětovou duchovní konfrontaci, která vyústí v Boží vítězství nad zlem. Přenesený význam: Dnes se používá pro jakoukoli velkou katastrofu, zkázu nebo finální konflikt. V kostce: Armagedon je biblická předpověď konečného střetu, který přinese zkázu silám zla, ale zároveň otevře cestu pro Boží království a mír.

Barva očí vzniká v duhovce a závisí na množství a typu pigmentu melaninu, který produkují buňky zvané melanocyty; čím více melaninu, tím tmavší oči (hnědé), zatímco méně melaninu vede ke světlým barvám (modrá, zelená, šedá), kde se barva projevuje spíše díky rozptylu světla na vláknech duhovky. Barva očí je dědičná a řídí ji několik genů, přičemž u dětí se často mění v prvních měsících života, jak se produkce melaninu ustálí. Klíčové faktory: Melanin: Je to hnědý pigment. Hnědé oči mají hodně melaninu, modré oči jen velmi málo. Duhovka: Je barevná část oka. U modrých nebo zelených očí v ní chybí pigment, takže se světlo odráží od kolagenních vláken a vytváří dojem modré nebo zelené barvy (podle stejného principu jako modrá obloha). Genetika: Barvu očí ovlivňuje složitá souhra několika genů. Hnědá je dominantní, ale i modroocí rodiče mohou mít hnědooké dítě, a naopak. Vývoj po narození: Většina dětí se rodí se světlými očima, protože produkce melaninu se rozběhne až po porodu, zejména vlivem slunečního světla, a barva se ustálí do 3 let (někdy i déle). Jak se barvy liší: Hnědá (a tmavší): Vysoký obsah melaninu. Zelená (a oříšková): Střední až nízké množství melaninu a určité uspořádání vláken. Modrá (a šedá): Velmi málo melaninu. Modrá je způsobena rozptylem světla, nikoli modrým barvivem.

Čert je ve slovanském folklóru ďábel či jemu podobná bytost. Na rozdíl od teologických ďáblů nesou čerti i jisté rysy vycházející pravděpodobně ze slovanského archaického náboženství a nemusejí mít vždy čistě negativní charakter.

Stáří lze definovat jako poslední fázi lidského života, která se projevuje biologickými, psychologickými a sociálními změnami. Vychází z celkového stárnutí organismu a jeho snížené schopnosti adaptace a výkonnosti. Podle OSN je věk seniora definován od 65 let, ale rozlišuje se také na rané stáří (60-74 let), vlastní stáří (75-89 let) a dlouhověkost (nad 90 let). Další pohledy na definici stáří Chronologické stáří: Měří se kalendářním věkem (např. dosažení 65 let). Funkční stáří: Vyjadřuje skutečné funkční schopnosti jedince a zahrnuje jeho biologické, psychologické a sociální aspekty. Sociální stáří: Zahrnuje životní styl, role a vztahy, které se v této životní etapě mění. Biologické stáří: Znamená postupné změny na molekulární až orgánové úrovni, které vedou k úbytku schopností a výkonnosti. Důležité poznámky Neexistuje jednotná definice: Hranice stáří není jednoznačně dána, protože nástup a průběh změn je individuální a závisí na mnoha faktorech. Stáří a stárnutí: Stárnutí je proces, který doprovází člověka od narození do smrti. Stáří je jeho poslední, konečná fáze.

Nejznámějším zombie filmem je často označována Noc oživlých mrtvol (1968), protože zformovala moderní pojetí zombie žánru. Dalšími vysoce ceněnými a vlivnými filmy jsou Úsvit mrtvých (1978) a Soumrak mrtvých (2004). Mezi populární a komerčně úspěšné moderní filmy patří Světová válka Z (2013). Klasika a vliv Noc oživlých mrtvol (1968): Film, který definoval zombie jako nemrtvé s chutí na lidské maso, čímž zásadně ovlivnil celý žánr, uvádí ČSFD.cz. Úsvit mrtvých (1978): Následovník originálu od George A. Romera je považován za ambiciózní film, který kromě hororové zábavy nabízí i sociální komentář. Soumrak mrtvých (2004): Akční komedie Edgara Wrighta s názvem v originále Shaun of the Dead se stala klasikou pro svůj humor a poutavý příběh, zmiňuje Novinky. Moderní a komerčně úspěšné Světová válka Z (2013): Tento film s Bradem Pittem v hlavní roli je často uváděn jako jeden z nejnavštěvovanějších zombie filmů, podotýká Kinomaniak.cz. Resident Evil (série): Filmová série inspirovaná videohrou je jednou z nejpopulárnějších ve svém žánru.

Sníh nepadá v oblastech blízko rovníku, kde je příliš teplo, například ve velkých částech Afriky, Jižní Ameriky a Asie. Sníh také nepadá například na Floridě, kde je klima celoročně teplé a vlhké, na rozdíl od jiných oblastí, kde může sníh padat jen za specifických podmínek. Naopak, sníh nepadá v nižších nadmořských výškách, například ve středu české kotliny, zatímco v horách může sníh zůstat i déle než měsíc. Oblasti bez sněhu Tropické oblasti: V oblastech blízko rovníku je příliš horko na to, aby sníh dopadl na zem. I když může padat v horních vrstvách atmosféry, na zem se dostane ve formě deště nebo krup. Florida: Tato americká oblast má celoročně teplé klima, až na občasné hurikány, které se objevují od května do října. Místa v nízkých nadmořských výškách: V oblastech jako jsou středy Česka, kde není dostatek sněhu na to, aby se zachovala sněhová pokrývka, může sníh padat pouze v podobě jemného poprašku. Oblasti s největší sněhovou pokrývkou Alpy: V alpských střediscích jako Sölden nebo Pitztal je sníh velmi pravděpodobný i mimo hlavní sezónu. Himaláje: I když jsou tyto hory vysoké a studené, sněhové srážky nejsou tak časté jako v Alpách. Japonské Alpy: Japonsko má vysoké sněhové srážky, které mohou přesáhnout i 10 metrů.

Počet barev, které člověk dokáže vnímat, je obrovský, obvykle se odhaduje na miliony odstínů, přičemž některé studie uvádějí až stovky milionů. Existuje však také pět základních barev (červená, zelená, modrá, černá, bílá) používaných v digitální grafice a šest spektrálních barev v duze (červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová). Vnímání barev u člověka: Trichromatické vidění: V normálním lidském oku jsou tři druhy čípků, které reagují na červenou, zelenou a modrou barvu. Miliony odstínů: Kombinace těchto základních barev umožňuje vnímat obrovské množství odstínů, které se odhadují na miliony až stovky milionů. Výjimeční jedinci: Někteří lidé, zejména ženy, mohou mít větší počet čípků a vnímat ještě více odstínů. Základní barevné modely: Spektrální barvy: Šest barev duhy (červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová) jsou spektrální barvy. RGB model: V digitální grafice se používá model RGB, který kombinuje základní barvy červenou, zelenou a modrou (Red, Green, Blue) pro vytvoření ostatních barev. Základní barvy: Většina jazyků má asi tucet základních názvů pro barvy, včetně černá, bílá, červená, zelená, žlutá, modrá, hnědá, šedá, oranžová, růžová a fialová.

Hřbitov je místo určené k pohřbívání zemřelých, což je synonymum pro pohřebiště. Může se jednat o prostor s hroby, rodinnými hrobkami nebo urnovými hroby, kde se ukládají těla nebo ostatky zemřelých. Hřbitovy slouží nejen k pohřbívání, ale jsou také místem klidu a piety, a zároveň jsou významnou součástí kulturního dědictví, které odráží historii, kulturu a umělecké styly dané společnosti. Funkce a význam: Pohřbívání: Hlavní funkcí hřbitova je pohřbívání mrtvých, ať už jde o klasické pohřby do země, nebo uložení zpopelněných ostatků v urnách. Pietní místo: Je to prostor, kde mohou živí vzdát hold zesnulým, vzpomenout si na ně a uchovat jejich památku. Kulturní dědictví: Hřbitovy jsou často památkově chráněné a zachycují historický vývoj společnosti, její umění a tradice. Charakteristika: Areál: Hřbitov je obvykle ohraničený pozemek s rozlohou a specifickým urbanistickým uspořádáním. Architektura a umění: Na hřbitovech se často nacházejí náhrobky, sochy, kaple a další architektonické prvky, které odrážejí umělecké styly různých období (např. baroko, secese). Údržba: Hřbitovy jsou spravovány a udržovány v rámci dané lokality, ať už jde o městské správy, nebo jiné organizace.

Voodoo (nebo také vúdú, vodou, voudou) je souhrnný termín pro skupinu synkretických náboženství, která se vyvinula z afrických náboženských tradic, především vodunu z Beninu, a byla ovlivněna dalšími vlivy jako je římský katolicismus, domorodé indiánské náboženství a další. Věří se v něj převážně na Haiti, v Dominikánské republice a v Louisianě. Podrobněji: Původ: Voodoo má kořeny v západoafrickém náboženství vodun (někdy psáno i vodoun, vodou, vodun). Do Ameriky se dostalo prostřednictvím obchodu s otroky, kdy se lidé z Afriky dostali na Haiti a další karibské ostrovy. Synkretismus: Voodoo je synkretické náboženství, což znamená, že se v něm mísí prvky různých náboženství a kultur. Na Haiti se například mísí vodun s římským katolicismem a domorodými indiánskými náboženstvími. Duchové a božstva: Voodoo věří v bohy (Lwa na Haiti), duchy a předky, které je třeba uctívat a uspokojovat rituály. Rituály: Voodoo rituály zahrnují oběti, tance, zpěv, modlitby a práci s bylinami. Voodoo panenky: V popkultuře je voodoo spojováno s loutkami, které jsou propichovány špendlíky a používány k ublížení lidem. Tyto praktiky jsou však spíše součástí pověr a neautentické představy voodoo. Skutečné voodoo se věnuje spíše uctívání duchů a božstev a magické praktiky jsou jen jednou z jeho součástí. Mýty a pověry: Voodoo je často spojováno s negativními jevy a magií, což je důsledek zkreslených představ a šíření negativních stereotypů v médiích. Rozšíření: Voodoo je praktikováno na Haiti, v Dominikánské republice, v Louisianě (Louisiana Voodoo) a v diaspoře. Autenticita: Je důležité rozlišovat mezi autentickým voodoo a jeho zkreslenými podobami v popkultuře.

Chobotnice jsou charakteristické osmi rameny s přísavkami. Jejich tělo je bilaterálně symetrické. Jejich útrobní vak je bez ploutvovitého lemu. Hlubokomořské chobotnice z podřádu Cirrina mají na těle dvě ploutve. Chobotnice se pohybují lezením a plaváním. Stejně jako ostatní hlavonožci je chobotnice bilaterálně symetrická se dvěma očima a zobákovou tlamou ve středu svých osmi končetin. Měkké tělo může radikálně změnit svůj tvar, což chobotnicím umožňuje protlačit se malými mezerami. Při plavání za sebou táhnou svých osm chapadel. Sifon se používá jak k dýchání, tak k pohybu, vytlačováním proudu vody. Chobotnice mají složitý nervový systém a vynikající zrak a patří mezi nejinteligentnější a behaviorálně nejrozmanitější ze všech bezobratlých. Obývají různé oblasti oceánu, včetně korálových útesů, pelagických vod a mořského dna. Někteří jedinci žijí v přílivové zóně a jiní v propastných hloubkách. Líhne se z vajíček.

Oko má v mytologii mnoho významů a symbolik. Nejčastěji je spojováno s ochranou, prozřetelností a moudrostí. V různých kulturách se objevuje jako symbol božského dohledu, ochrany před zlem nebo jako symbol vnitřního vhledu a duchovního poznání. Horovo oko (Vedžat): Ve starověkém Egyptě bylo Horovo oko, známé také jako Vedžat, symbolem ochrany, síly, zdraví a dobrého štěstí. Představovalo celistvost a uzdravení, spojované s bohem Horem. Bylo používáno jako amulet k ochraně před zlými silami. Může být levé oko (Horovo) nebo pravé (Reovo), i když se často zaměňují. Boží oko (Oko Prozřetelnosti): V křesťanství je Boží oko symbolem Boží vševědoucnosti a Trojice. Objevuje se v umění od renesance, například na obrazech a v chrámové výzdobě. V zednářství je Oko Prozřetelnosti jedním z hlavních symbolů, spojených s myšlenkami osvícenství a svobodného zednářství. Modré oko (Nazar): V mnoha kulturách, zejména v Turecku, je modré oko (Nazar) amuletem proti zlému pohledu a negativním silám. Věří se, že odráží závist a zlou energii. Může být ve formě amuletů, přívěsků nebo dekorací. Další symbolika oka: Třetí oko: V hinduismu, buddhismu a taoismu je třetí oko symbolem duchovního vhledu a vnímání reality mimo běžné smysly. Grají: V řecké mytologii Graie sdílely jedno oko a zub, což ukazuje na omezený pohled a nutnost spolupráce. Ať už je oko v mytologii symbolizováno jakkoliv, je zřejmé, že je silným prvkem v různých kulturách a náboženstvích, často spojeným s ochranou, moudrostí a duchovním poznáním.

Paranormální svět je plný jevů, kterým nerozumíme 

Nástrojové obsazení tria v komorní hudbě může být různé, mezi nejběžnější varianty patří: housle, viola, violoncello (smyčcové trio) housle, violoncello, klavír (klavírní trio) klarinet, viola/violoncello, klavír (klarinetové trio) lesní roh, housle, klavír (hornové trio) Další významy editovat Od 17. století mívá název trio také kontrastní druhý nebo střední tanec mezi dvěma provedeními hlavního tance, jako je menuet nebo bourrée. Název trio je odvozen od toho, že zpočátku bývala tato část předepsána pro tři nástroje, například dva hoboje a fagot. Název už zůstal, i když se později přidávaly další nástrojové party.[V baroku se název trio používal také pro tříhlasé instrumentální skladby nezávisle na tom, kolik nástrojů ve skutečnosti hrálo. Dají se sem tak zařadit například varhanní tria (BWV 525 - 530) nebo tříhlasé invence (BWV 787 - 801) Johanna Sebastiana Bacha, které jsou určeny pro jediný nástroj.Trio se také vyskutuje v názvu trio sonáty, hudební formy populární v 17. a 18. století. Trio sonáta je skladba určená pro dva melodické nástroje a basso continuo, tedy dohromady tři hlasy. Nicméně basso continuo obvykle hrají dva nástroje (typicky violoncello a klávesový nástroj, například cembalo), takže trio sonáty hrávají nejméně čtyři hudebníci.

Termín moderní magie se začal profilovat na přelomu 18. a 19. století, kdy kouzelníci vystupují v salonech a později otevírají svá vlastní divadla. Iluzionismus má mnoho podoborů: všeobecná magie, iluze, mentální magie, orientální magie (fakírství), mikromagie, kartomagie, matematikomagie, dětská magie a další. Mezi typické triky, které jsou iluzionisty prováděny, patří: Objevení předmětu zdánlivě odnikud (auta, letadla, budovy). Zmizení velkých předmětů nebo osoby, či jejich náhlé přemístění. Levitace – vznášení předmětu nebo osoby zdánlivě v rozporu s přírodními zákony. Zdánlivé zraňování osoby figuranta (například propichováním, řezáním včetně oddělení „odříznutých“ částí) s jeho následným „zázračným“ oživnutím nebo uzdravením, dnes je trik s oddělováním obvykle prováděn tak, že „zraňovaná“ figurantka dává jasně najevo, že necítí bolest ani nepohodlí, přestože by měla být rozdělena na více částí – „oživení“ je tedy nahrazeno „spojením“. Únik iluzionisty (například z pout, z okovů, z pevně uzavřené schránky).

https://dvojka.rozhlas.cz/strasidelne-povidky-8520002

Mimosmyslové vnímání (též schopnosti ESP nebo mimosmyslové schopnosti, anglicky Extra Sensory Perception – ESPje způsob získávání informací o okolním světě, který má být založen na dosud neznámých smyslech, popřípadě síle neznámé povahy, která přenos informace umožňuje. Mimosmyslové vnímání je předmětem intenzivního výzkumu, ale dosud jeho existence nebyla experimentálně potvrzena a není ani všeobecně přijímána. Mimosmyslové vnímání je součástí řady jevů, které zkoumá parapsychologie (psychotronika) – jedná se především o telekinezi, jasnovidectví, telepatii či prekognici a retrokognici. Vědecká komunita nepřijímá existenci mimosmyslového vnímání kvůli sporným základním důkazům, neexistenci teorie, která by vysvětlovala mimosmyslové vnímání a nedostatku experimentálních technik, které by mohly poskytnout spolehlivě pozitivní výsledky.

Tanec je pohybová společenská nebo sportovní aktivita, prováděná převážně za doprovodu hudby. Tanec může navodit lepší náladu, a také je vyjádřením pocitů tanečníka nebo choreografa, který choreografii (tzn. to, co tanečník tančí) vymyslel. Tanec tedy může být považován za druh umění.

Struktura lidského oka se plně přizpůsobuje potřebě zaostřit paprsek světla na sítnici (latinsky retina). Všechny části oka, přes které paprsky světla procházejí, jsou průhledné, aby propustily co nejvíce dopadajícího světla. Rohovka (cornea) a čočka (lens) pomáhají paprsek světla spojit a zaostřit na zadní stěnu oka – sítnici. Toto světlo pak způsobuje chemické přeměny ve světločivných buňkách (tyčinky a čípky), které vysílají nervové impulsy zrakovým nervem (nervus opticus) do mozku. Světlo vstoupí přes rohovku do oblasti vyplněné komorovou vodou (aquaeus humor) a dopadá zornicí (zřítelnicí, „panenkou“ - pupila) na čočku. Ta se pomocí svalů duhovky (iris) roztahuje a zužuje, čímž se mění její zakřivení, a tím i ohnisková vzdálenost. Tak se oko akomoduje na více či méně vzdálené předměty, aby se jejich paprsky sbíhaly přesně na sítnici, kde vytvářejí převrácený obraz. Konvenční zraková vzdálenost editovat Konvenční zraková vzdálenost je vzdálenost předmětu od oka, při jehož zaostření se oko nejméně namáhá. Tato veličina se označuje d. Využívá se jí při výpočtech v optice. Především by šlo o vypočítání zvětšení předmětu pozorovaného lupou, mikroskopem nebo dalekohledem. Pro zdravé lidské oko je tato vzdálenost 25 centimetrů.

První zmínka o existenci brýlí se vztahuje k městečku Pisa v Itálii někdy kolem roku 1286. Nešlo ještě o samotný vynález brýlí, ale o jakési zdokonalení čtecí pomůcky. Šlo o geniální nápad, kdy dva podobné skleněné disky vznikly vyražením z čerstvě vyfouklé skleněné kuličky za pomocí studené měděné trubky.

Dějiny filmu jako nezávislé umělecké formy začínají po roce 1895, kdy byl s velkým ohlasem v Paříži předveden kinematograf bratrů Lumièrů. Film vznikl jako technický zázrak, nejmladší, syntetický a audiovizuální druh umění, jehož hlavním atributem je ikoničnost. Vynálezcem filmu je T. A. Edison, ale prapočátky filmu se dají najít už u tzv. oživené fotografie. Existují dvě základní paradigmata: pasivní zachycování reality (dokumentaristická linie – Lumiére) a sci-fi, triková linie (Mélies). Bratři Lumiérové se zabývali dokumentárními a cestopisnými filmy, přičemž je chtěli přivézt z Francie do USA.  Za první krátký dějový film je považován jejich Pokropený kropič.[3] Mezi první představitele filmu patří Georges Méliès (vynález filmového triku, sci-fi, film Cesta na Měsíc). Ve Francii vznikly první filmové společnosti (Pathé a Gaumont). V roce 1908 vznikla ve Francii Společnosť filmového umění (Societé film d'art), a v roce 1906 Charles Pathé zahájil celosvětovou expanzi filmu.  Prapočátky filmu tvoří němý film. Ten vznikl koncem 19. století. Promítal se s hudebním doprovodem s pomocí gramofonu nebo klavíru.

V českých zemích se strašák užíval, příp. užívá především k plašení ptáků v polích, sadech a na vinicích. V historii mohl strašák představovat moudrost a sílu. Například v japonské knize mýtů Kodžiki je uváděn strašák Kubeiko, „bůh, který všechno věděl, ale nemohl se hnout z místa.

https://dvojka.rozhlas.cz/strasidelny-dum-boris-rosner-v-hororu-podle-klasicke-povidky-edwarda-bulwera-8581792#player=on

Kolotoč, dříve také karusel, je zábavní atrakce, na níž jsou návštěvníci vystaveni otáčivému pohybu a působení odstředivé síly. Kolotoče se staví jako pevné (stacionární), anebo častěji jako mobilní, které se převážejí od místa k místu. Rozlišují se kolotoče řetízkové, plošinové a naklápěcí.

rok 2025: rok polárních září 3. ledna 2025, setkání Měsíce a Venuše 3./4. ledna 2025, meteorický roj Kvadrantidy 4. ledna 2025, Země nejblíže ke Slunci 4. ledna 2025, Měsíc zakryje Saturn 10. ledna 2025, Venuše v nejlepší společnosti dalších planet 14. ledna 2025, přiblížení Měsíce k Marsu 15./16. ledna 2025, Mars v opozici 18. ledna 2025, setkání Venuše se Saturnem počátek března 2025, Merkur na večerní obloze 13./14. března 2025, letmé polostínové zatmění Měsíce 17. března 2025: rovnodenný den 20. března 2025: jarní rovnodennost druhá polovina března 2025, večerní zodiakální světlo 29. března 2025, částečné zatmění Slunce dubna 2025, Měsíc navštíví Plejády 13. dubna 2025, mikroúplněk 21. a 22. dubna 2025: meteorický roj Lyridy 5. května 2025, Mars u Jesliček 5./6. května 2025, meteorický roj éta-Aquaridy červen 2025, Jitřenka v největším lesku červen/červenec 2025: noční svítící oblaka červen/červenec 2025: umělé družice 16. června 2025: nejčasnější východ Slunce 21. června 2025: letní slunovrat července 2025: Země nejdál od Slunce 11./12. srpna 2025, setkání Venuše s Jupiterem 12. a 13. srpna 2025, meteorický roj Perseid 7. září 2025, úplné zatmění Měsíce 19. září 2025, setkání Měsíce, Venuše a hvězdy Regulus 20. září 2025, Saturn v opozici 22. září 2025, podzimní rovnodennost druhá polovina září 2025, ranní zodiakální světlo 25. září 2025: rovnodenný den 22./23. října 2025: meteorický roj Orionidy 5. listopadu 2025, superúplněk 5. prosince 2025, superúplněk 11. a 12. prosince 2025, nejranější západ Slunce 13./14. prosince 2025, meteorický roj Geminidy 21. prosince 2025, zimní slunovrat 31. prosince 2025, nejpozdější východ Slunce

Eiffelova věž (francouzsky La Tour Eiffel /tuʀ ɛfɛl/) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metrů nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 330 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi.

Stín je místo, tmavá oblast, kam nedopadá téměř žádné světlo. Stín je za každým neprůhledným tělesem, na které dopadá zpředu světlo. Průmět stínu na plochu vytváří dvourozměrnou siluetu tělesa, na které zdroj světla svítí. Stín je element šerosvitu – neosvětlený nebo špatně osvětlený prostor objektu.

Koncept jin – jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru. Jin (čínsky pchin-jinem yīn, znaky zjednodušené 阴, tradiční 陰), „tmavé místo, sever) je tmavší element; působí temně energicky, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí. Jang (čínsky pchin-jinem yáng, znaky zjednodušené 阳, tradiční 陽) jih) je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný větrem a ohněm. Jin (ženskost, temná energie síly) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na Západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako „zlo“ a „dobro“. Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev – tchaj-ťi tchu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo. Tma odráží světlo a světlo zobrazuje tmu.

Astronomicky je západ slunce definován jako chvíle, kdy horní hrana slunečního disku zmizí za obzor. Paprsky světla procházející atmosférou podléhají refrakci, při níž dochází k lomu vlnění. Při západu Slunce sluneční paprsky procházejí silnější vrstvou atmosféry.

Medvěd hnědý (Ursus arctos) je medvědovitá šelma, všežravec a jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně stále vyskytuje na území Česka. Z celosvětového hlediska má druh holarktický areál rozšíření, ve kterém obývá především zalesněná stanoviště. Je to jeden z největších suchozemských masožravců (spíše však příležitostných), kterému konkuruje pouze jeho nejbližší příbuzný, medvěd lední, jehož míry jsou napříč populacemi mnohem konstantnější a který je v průměru o něco větší. Medvěd hnědý je pohlavně dimorfní. Dospělý samec bývá v průměru až o 30 % větší než samice. Obecně měří 100–220 cm, z toho ocas 5–20 cm, v kohoutku 90–150 cm a váží 100–350 kg. Do největších rozměrů rostou především americké a severoasijské poddruhy medvěda hnědého, obzvláště pak medvěd kodiak, medvěd grizzly nebo medvěd kamčatský. Podle některých zdrojů mohou dosáhnout délky až tří metrů a hmotnosti až jedné tuny (ale zpravidla jen v zajetí, kde lze počítat s obezitou).

Mikroskop, česky dříve též drobnohled, je optický přístroj pro pozorování objektů, které jsou příliš malé, aby mohly být pozorovány prostým okem. Mikroskopie je věda o zkoumání malých objektů a struktur pomocí mikroskopu. Mikroskopický znamená tak malý, že není vidět. Název je vytvořen ze starořeckých slov μικρός (mikrós) = malý a σκοπέω (skopéō) = dívat se (na co), zkoumat, kontrolovat. Český název drobnohled je prostým překladem.

Pod označením mikroskop je nejčastěji myšlen optický mikroskop, který pro zobrazení využívá světelných paprsků z externího zdroje světla. Mikroskopy využívající jiný princip zobrazování jsou označovány příslušným přívlastkem, například fluorescenční mikroskop, elektronový mikroskop (transmisní nebo rastrovací) a další typy.