Dnes se zamýšlím nad slovem:Propuštění.
Dnes se zamýšlím nad slovem:Propuštění.Když člověk vědomě pracuje se svojí myslí,zamýšlí se i nad tématy,které dříve v jeho životě neměli takové místo.Prostě o nich nikdy nepřemýšlel.Ale já jsem dospěla postupem let právě k tomuto slovu.Pro mě je to slovo,co mi pomáhá pochopit,proč se některé věci a události v mém životě stali a jak to na mě vše zapůsobilo.A protože moc ráda medituji tak jsem začala více chápat význam některých slov.Pochopila jsem také pohnutky lidí,kteří mě obklopují.Teď vím a propouštím ze svého života lidi,co mě nedokázali milovat tak,jako já je.Leckdy to mohou být ti nejbližší.Není to o smutku,je to o pochopení a propuštění je ze svého života,bez nenávisti a zloby vůči nim.Je to láskyplný rituál,propuštění,respektování.Uzamčení těch hezkých vzpomínek na ně ,nic víc.Je to podobné jako s hmotnými věcmi,také k nim máme vztah,ale ve chvíli kdy nám už neslouží,je propouštíme ze svého života.Není to přirovnání k lidem,ale k něčemu,co přestalo sloužit,ať už je to věc,nebo vztah.Jde jen o podobnost.Sobeckost je právě o tom,že za každou cenu chceme mít v životě lidí,co o nás nestojí.Pokud jsme je opravdu milovali,nechme je jít,svojí vlastní cestou.Ať jdou raději samy a přejme jim štěstí...
