7/ Tělocvik
Náš tělocvikář byl úžasný chlapík. Ještě před důchodem dokázal sportovat jako mladík.
Každý žák ho měl rád protože byl hodný a vstřícný.
V pondělí ráno se ve škole ozval rozhlas a bylo nám řečeno, že pan učitel tělocviku zemřel o víkendu na zástavu srdce tak ať se chováme tiše a slušně.
Třetí hodina byl tělocvik a já byla strašně zvědavá kdo bude náš nový tělocvikář.
Nemohlo se stát nic horšího. Tělocvik zatím bude mít ředitel než někoho seženou na stálo.
Hned první hodinu si naší třídu pěkně vychutnal. Každou další hodinou zvyšoval nárok na výkon a nikdo z naší třídy už to nezvládal a každý se bál další hodiny tělocviku.
Při další hodině pořád hodně nahlas každého proháněl.
Karin dělej, přidej,to musíš zvládnout,si bačkora a další a další popohánění až jsem se z nervů rozbrečela.
Celá třída přestala cvičit a ředitel začal hrozně řvát. Nikdo ho neposlouchal a on více a více propadal vzteku.
A v tu chvíli se to stalo.
Ředitel začal cvičit a skákat jak smyslů zbavený. Tleskal, skákal, dřepy, výskoky a pořád dokola.
Celá třída se smála než pochopila, že je to divné.
Třída odchází z tělocvičny a on stále cvičí jak blázen zcela neovladatelně.
Další přestávka a jdeme se podívat zda ještě cvičí.
A on cvičí a pořád stejně rychle. Má divnou barvu a hrozně dýchá. Padá na zem.
Celou tělocvičnou se rozezněl hlasitý smích.
Hodně hlasitý až člověku běhal mráz po zádech.
Každý ten smích poznal.
Náš pan učitel co nečekaně zemřel.
Od toho dne už ředitel neučil tělocvik.
Vlastně se z toho nikdy nevzpamatoval a brzy z naší školy odešel.
