PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Za života jsem se jmenoval Karel a teď už pár let jsem prostě duch. 

Kolik let už jsem nevyšel za plot tohoto ponurého hřbitova. 

Já a ještě čtyři duchové máme naplánováno, že dnes až bude tma se půjdeme projít ven mezi živáky si připomenout jaké to bylo. 

Je tma a vyrážíme na dobrodružnou cestu po okolí hřbitova. Dohoda zní, že tak na dvě hodiny maximálně a pak se vrátíme domů do svých vlhkých hrobů. 

Průchod branou bylo něco tak zvláštního, že to ani nejde popsat. Jiný vzduch, lampy, lidé, psy a hluk. 

Pepa teď už také jen duch po chvíli podotknul, že se vrací protože za života jako tramvaják si užil lidí a hluku až moc a tak se vrací do ticha a odešel zpět na hřbitov. 

Netrvalo dlouho a Lída, že prej se taky vrátí. Dvacet let pracovala v psím útulku a štěkání už má dost a také odešla zpátky. 

Počkej Lído já jdu s Tebou zavolala Máňa. Pracovala v hale kde se svářelo a ty světla nemohla vydržet a také odešla směrem ke své jámě v zemi. 

Zbyl jsem já a duch Miloš. 

Miloš měl vždy špatné klouby a už ho bolela celá kostra. Také se vrátil a já zůstal sám. 

A byl jsem najednou sám. Zbývá hodina a půl a tak si ten čas užiji. 

Proti mě kráčí vysoká a prsatá šťabajzna. Chtěl jsem jí pozvat na sbírku motýlů co létají na hřbitově, ale došlo mi, že mě nevidí ani neslyší. Škoda mohla to být noc plná vášně. A tak se znechucen a smutný vracím také zpátky na své hřbitovní místo a už vím, že prostě svět mimo hřbitov už není pro nás duchy. 

Alespoň, že Lída je ještě pěkná a jak se říká je to kostra k nakousnutí.