Cesta
Cestou bolesti kráčela jsem mnoho let.Než osud dal mi trochu radosti.
Pak začala jsem kráčet za štěstím.
Ta bolest jako mraky plula.
Než se zcela rozplynula a odlétla jak hvězdný prach až ke hvězdám.
Tam,kam lidské oko nedohlédne.
Odvál jí také čas.
Nezmizela úplně,ale rána už tolik nebolí.
Díky ní jsem se očistila od jedu těch,co do očí se mi dívali a lhali.
Bez studu a svědomí.
Ale za mými zády se vyléval kalich jejich zloby, nenávisti.
Nikdo neunikne před svým osudem.
Vše upadne pak v zapomnění.
A my tu už dávno nebudem.