ASTRÁLNÍ CESTOVÁNÍ
--- *ASTRÁLNÍ CESTOVÁNÍ – KDYŽ TVOJE DUŠE OPUSTÍ TĚLO A JDE SE PODÍVAT NA SVĚT* Astrální cestování. Slova, která zní jako z pohádky. Jako něco, co dokážou jen vyvolení, šamani, mniši v Tibetu. Ale pravda je taková, že astrálně cestuješ skoro každou noc. Jen si to nepamatuješ. Představ si to takhle. Tvoje tělo je jako auto. A tvoje duše je řidič. Přes den řídíš, jedeš, zastavuješ, tankuješ. A v noci, když usneš, řidič vystoupí z auta a jde se projít. Jde se podívat, kam se přes den nedostal. Jde navštívit ty, které miluje. Jde se poradit s těmi, kteří už odešli. A ráno, než se probudíš, se zase vrátí do auta. Nastartuje. A ty otevřeš oči a řekneš si: „To byl ale divný sen." Ale co když to nebyl sen? Co když to bylo astrální cestování? Astrální cestování je chvíle, kdy tvoje duše, tvoje astrální tělo, opustí to fyzické a vydá se na cestu. Není to smrt. Není to nebezpečné. Je to přirozené. Stejně přirozené jako dýchání. Jen jsme na to zapomněli, protože nám od dětství říkali, že sny jsou jen sny. Staří Egypťané tomu říkali Ka. Říkali, že každý člověk má dvě části. Tělo, které zůstává, a Ka, duši, která může létat. A když člověk zemře, Ka odletí navždy. Ale když spí, Ka odletí jen na chvíli. A vrátí se. Šamani v Amazonii, mniši v Tibetu, indiáni v Americe – všichni o tom vědí. Všichni se učí, jak vědomě opustit tělo a cestovat. Ne proto, aby se chlubili. Ale proto, aby se mohli uzdravit. Aby mohli najít odpovědi. Aby mohli mluvit s předky. Jak poznáš, že jsi astrálně cestovala? Je to ten pocit, když se probudíš a máš pocit, že jsi právě přiletěla z dálky. Že jsi byla někde, kde to bylo krásné, ale nemůžeš si vzpomenout kde. Je to, když se ti zdá, že letíš. Že se vznášíš nad domem, nad městem, nad lesem. A cítíš vítr, i když spíš v teplé posteli. Je to, když se ti zdá, že jsi navštívila někoho, kdo je daleko, a ráno ti ten člověk řekne: „Zdálo se mi o tobě. Byla jsi tady." Je to, když se probudíš a cítíš vůni, která v tvé ložnici není. Vůni moře, lesa, parfému tvé babičky. A je to hlavně ten pocit, který zná skoro každý. Usínáš. A najednou máš pocit, že padáš. Že se propadáš. Trhneš sebou. A probudíš se. Srdce ti buší. A ty si říkáš: „Co to bylo?" To byl návrat. Tvoje duše se právě vrátila do těla. A to trhnutí byl ten okamžik, kdy se spojila zpátky. Jako když zapojíš kabel do zásuvky. Někdo tomu říká hypnagogické trhnutí. Věda to vysvětluje jako chybu nervového systému. Ale co když je to přesně ten okamžik, kdy se duše vrací domů? Co při astrálním cestování vidíš? Lidé, kteří cestují vědomě, vyprávějí neuvěřitelné věci. Že viděli své vlastní tělo, jak spí v posteli. Že se vznášeli nad ním a dívali se na sebe. Že viděli stříbrnou nit, tenkou jako pavučina, která spojuje jejich duši s tělem. A dokud je ta nit celá, vždycky se vrátíš. Nikdy se neztratíš. Nikdy nezůstaneš venku. Ta nit je tvoje jistota. Že prošli zdí. Že prošli stropem. Že letěli nad městem a viděli světla, která ve dne nevidíme. Že navštívili své blízké, kteří už zemřeli, a mluvili s nimi. A ti jim řekli: „Neboj se. Jsme tady. Hlídáme tě." Že viděli jiné dimenze. Světy, které jsou krásnější než ten náš. Světy, kde není bolest, kde není čas, kde je jen světlo a láska. A někteří vyprávějí i o tom temném. Že viděli bytosti, které se jich snažily vyděsit. Že cítili, jak je něco drží, dusí. Říká se tomu astrální parazit. Ale i ti nejzkušenější cestovatelé říkají to samé: „Když se nebojíš, nemůže ti to ublížit. Když si vzpomeneš, že jsi světlo, tma zmizí." Jak se dá astrálně cestovat vědomě? Není to těžké. Ale potřebuješ k tomu klid a trpělivost. Lehni si. Do tmy. Do ticha. A dýchej. Pomalu. Zhluboka. A představ si, že jsi lehká jako pírko. Že tvoje tělo je těžké a tvoje duše je lehká. Že tvoje duše pomalu stoupá vzhůru. Nad postel. Nad strop. Nad dům. A ty se díváš dolů na své tělo, které spí. Neboj se. Nic se ti nestane. Vždycky se vrátíš. Vždycky tě ta stříbrná nit přitáhne zpátky. Stačí si jen pomyslet: „Chci se vrátit." A jsi zpátky. Někdo si před spaním říká: „Dnes v noci chci navštívit babičku." A ona ho navštíví. Někdo si říká: „Dnes v noci chci najít odpověď na to, co mě trápí." A ráno se probudí a tu odpověď zná. A je astrální cestování nebezpečné? To je otázka, kterou dostávám nejčastěji. A odpověď je: Ne, pokud to děláš s láskou a s úctou. Nebezpečné je jen to, když si s tím hraješ. Když to zkoušíš pod vlivem alkoholu nebo drog. Když to zkoušíš proto, abys špehovala někoho jiného. Když to zkoušíš ze strachu. Protože tam, kam jdeš se strachem, potkáš strach. Ale když jdeš s láskou, potkáš lásku. Je to jednoduché. Astrální cestování není o tom, že utečeš ze svého těla. Je to o tom, že si vzpomeneš, že nejsi jen tělo. Že jsi mnohem víc. Že jsi duše, která má tělo. Ne tělo, které má duši. A když si tohle uvědomíš, přestaneš se bát smrti. Protože pochopíš, že smrt není konec. Smrt je jen astrální cestování, ze kterého se už nevrátíš do stejného auta. Jen si vybereš jiné. Nebo žádné. A budeš létat navždy. Pokud jsi někdy měla pocit, že jsi v noci létala, že jsi viděla sama sebe, že jsi navštívila někoho, kdo už tu není, nebo že jsi se probudila s pocitem, že jsi byla někde jinde, napiš mi do komentáře nebo do zprávy. Tady na stránce Paranormální příběhy a fantazie tě nikdo nebude soudit. Tady jsme od toho, abychom si vyprávěli to, o čem se jinde mlčí. Protože tvoje duše cestuje každou noc. A možná je čas si to začít pamatovat.
