Paranormální svět
V zapadlém koutě Prahy, kde se staré uličky proplétaly jako žíly, stál dům, který dýchal historií a tajemstvím. Říkalo se, že v jeho stěnách sídlí ozvěny minulosti, duše, které nikdy nenašly klid. Mladá studentka Ema, nadšená pro paranormální jevy, se rozhodla tam strávit noc. Když se setmělo, stíny se začaly protahovat a stará vila ožila. Slyšela šepoty, které se vznášely vzduchem, a viděla mihotavé stíny tančící v periferním vidění. Najednou se zrcadlo v hale rozvlnilo a ukázalo obraz mladé ženy v dobových šatech, jejíž oči byly plné smutku. Ema, místo strachu, cítila zvláštní soucit. Žena v zrcadle zvedla ruku a pomalu ukázala k staré truhle v rohu místnosti. Ema opatrně truhlu otevřela a našla v ní zažloutlý dopis. Psalo se v něm o dávné lásce, zradě a zlomeném srdci. Když dočetla, zrcadlo se opět rozvlnilo a žena se slabě usmála, než se její obraz rozplynul jako mlha. Ráno Ema opustila dům s pocitem, že přinesla klid jedné ztracené duši. Svět nebyl jen to, co vidíme očima, ale i to, co cítíme srdcem, a to i za hranicemi života.
