Okno
Bylo to v noci, když se Marek probudil na podivný zvuk. Něco škrábalo na okno jeho ložnice. Nejdřív si myslel, že je to jen větev stromu, ale zvuk byl příliš rytmický, příliš vytrvalý. Zvedl se z postele a opatrně nakoukl ven. Nic tam nebylo, jen tma a stíny stromů. Vrátil se do postele, ale zvuk začal znovu, tentokrát zevnitř pokoje. Škrábání bylo slabší, ale blíž. Marek ztuhl. Vzpomněl si, že v noci zamyká okna i dveře. Odkud ten zvuk přicházel? Rozhlédl se po pokoji, srdce mu bušilo jako splašené. Pak to uviděl. Pod postelí. Malá, bledá ruka se pomalu natahovala, její dlouhé, tenké prsty škrábaly na spodní stranu roštu. Zvuk zesílil, teď už doprovázený tichým, chraplavým dechem. Marek nemohl dýchat, nemohl křičet. Jen tam ležel a čekal, až ho ta ruka chytí.
