Magické místo
Uprostřed zapomenutého lesa, kde stromy šeptaly staré příběhy, ležel hřbitov, o kterém se říkalo, že je prokletý. Nebyl to obyčejný hřbitov s náhrobními kameny, ale spíše zarostlá zahrada, kde se prastaré stromy s propletenými kořeny zdály držet duše pohřbených. Náhrobky byly většinou bezejmenné, pokryté mechem a lišejníkem, a nápisy na těch málo čitelných se ztrácely v čase. Místní se mu vyhýbali, ale mladá, zvídavá badatelka jménem Elara, která se zajímala o folklór, se rozhodla tajemství rozluštit. Jedné mlhavé noci, vyzbrojená starou lucernou a poznámkovým blokem, se vydala na hřbitov. Vzduch byl těžký a chladný, a Elara cítila, jak jí po páteři přebíhá mráz, přestože neviděla nic děsivého. Jen ticho, které bylo hlubší než v jakékoli jiné části lesa. Když se prodírala mezi hroby, lucerna se třásla. Elara si všimla, že některé náhrobky nebyly jen kameny, ale zdálo se, že jsou vytesané přímo z kořenů stromů, které je objímaly. Jako by stromy samy oplakávaly mrtvé a staly se jejich věčnými strážci. Na jednom z nejstarších kmenů uviděla podivné symboly, které připomínaly dávné runy, ale byly úplně jiné než ty, které znala. Když se jich dotkla, pocítila jemné brnění, jako by se jí dotkla elektřina. Najednou zaslechla tiché šepoty, které se zdály vycházet ze země. Nebyly to slova, ale spíše melodie, střídavě smutná a uklidňující. Elara se rozhlédla kolem sebe, ale neviděla nikoho. Šepoty zesílily a začaly se mísit s jemným světélkováním, které se objevovalo a mizelo mezi stromy. Byly to malé, modravé plamínky, tančící ve vzduchu. Elara si uvědomila, že to nejsou duchové, kteří by ji chtěli vyděsit, ale spíše staré duše, které chtěly sdělit svůj příběh. Šepoty byly jejich písněmi a světélka jejich vzpomínkami. Nezanechaly za sebou strach, ale pocit hlubokého míru a moudrosti. Hřbitov nebyl prokletý; byl to posvátný prostor, kde minulost stále dýchala a stromy si pamatovaly. Elara si uvědomila, že některé záhady není třeba rozluštit, ale pouze je cítit a respektovat. S novým pocitem úcty opustila hřbitov, vědouce, že si s sebou odnáší příběh, který se už nikdy neztratí.
