Magická květina
V hlubokém, starém lese, kam lidská noha téměř nevkročila, rostla Květina Luny. Její okvětní lístky byly zbarveny do nejhlubší indigové barvy, uprostřed s jemnou, stříbřitou září, která pulzovala v rytmu tlukotu srdce nočního motýla. Květina kvetla jen jednu noc v roce, přesně za úplňku. Říkalo se, že kdo najde Květinu Luny a dotkne se jejího svítícího středu, získá dar porozumění řeči zvířat a stromů. Mnoho dobrodruhů se snažilo ji najít, ale temný les je vždycky oklamal. Jednoho dne se do lesa zatoulala malá dívka jménem Elara. Nebála se tmy ani stínů, spíše je vnímala jako staré přátele. Když se měsíc vyhoupl na oblohu, Elara spatřila v hustém křoví zvláštní záři. Opatrně se k ní přiblížila a objevila Květinu Luny, nádhernou a tajemnou. S úctou se dotkla jejího středu. Necítila žádné magické probuzení, žádnou náhlou změnu. Jen tichou, uklidňující vlnu. Ale když se vracela domů, ptáčci jí štěbetali o denních novinkách, starý dub jí vyprávěl o dávných zimách a dokonce i potok s ní promluvil svým šuměním. Elara se usmála. Dar Květiny Luny nebyl jen o moci, ale o otevřeném srdci. Od té doby rozuměla všem, co les dýchal, a stala se jeho tichou ochránkyní.
