Jasnovidka
V srdci starobylého města, kde se uličky klikatily jako hadí těla a staré domy si šeptaly tajemství, žila Elara. Nebyla to ledajaká žena. Byla jasnovidka, obdařená vzácným darem vidět záblesky budoucnosti a minulé ozvěny. Její oči, barvy hlubokého indigového nebe, občas zabloudily do neviditelných sfér, zatímco její ruce, zdobené jemnými stříbrnými prsteny, dokázaly číst z pouhého dotyku předmětů. Lidé z daleka i blízka k ní přicházeli s nadějemi i obavami. Jednou přišla mladá dívka se ztraceným medailonem po matce. Elara vzala do ruky prázdnou krabičku, zavřela oči a uviděla záblesk třpytící se věci pod starým dubem u řeky. Medailon byl nalezen. Jindy zase stařec hledal směr pro svou skomírající živnost. Elara ho navedla k inovativnímu řešení, které on sám nikdy nezvážil. Její magie však nebyla jen o předvídání. Byla o vedení, o pomoci druhým najít jejich vlastní cestu, i když to oni sami ještě neviděli. Věděla, že osud není pevně daný, ale spíše nekonečný proud možností. A Elara, s jejím magickým vhledem, byla mostem mezi tím, co je, a tím, co by mohlo být. A tak žila, tichá strážkyně osudů, tkající neviditelné nitě naděje v tapisérii života.
