Děsivý duch
V malé, zapadlé vesničce stál starý mlýn, opuštěný už desítky let. Místní se mu vyhýbali, šeptalo se, že v něm straší. Jednoho chladného podzimního večera se parta teenagerů rozhodla, že tajemství mlýna odhalí. Vyzbrojeni baterkami a falešnou kuráží vstoupili dovnitř. Vzduch byl těžký a studený, i když venku ještě nemrzlo. Ztrouchnivělé trámy skřípaly pod jejich kroky a vítr si pohrával s rozbitými okny, jako by si broukal zlověstnou píseň. Došli do hlavní místnosti, kde kdysi stávalo obří mlýnské kolo. Teď tam bylo jen prázdno. Najednou se z tmy ozvalo tiché sténání. Všichni ztuhli. Pak se ozvalo znovu, tentokrát blíž, a z úst jim vyšel obláček páry. Jedna z dívek, Klára, se vyděšeně rozhlédla. "Slyšeli jste to taky?" zašeptala. Odpovědí jí bylo tiché zavrzání mlýnského kola, které se začalo pomalu otáčet, i když na něj nic nepůsobilo. Z prachu se začala formovat průsvitná postava, vysoká a hubená, s očima plnýma smutku. Nebyla hrozivá, spíš zlomená. Zvedla svou éterickou ruku a ukázala kamsi do rohu. Děti s křikem vyběhly ven, neschopny popadnout dech. Nikdo se už do mlýna nikdy nevrátil. A mlýnské kolo se od té noci točilo dál, každý večer, i když už ho dávno nikdo neviděl. Jen staří lidé z vesnice si vyprávěli, že to je duch mlynáře, který nikdy nenašel klid.
