TEMNÉ DÁRKY
*Dárky, které skrývaly zlo* V té ulici už dávno nikdo nebydlel. Ne proto, že by byla ošklivá. Naopak. Kdysi to byla nejkrásnější vánoční ulice ve městě. Každý prosinec se tu rozsvítila světýlka. V oknech voněla vanilka a skořice. Děti tu běhaly ve sněhu a smály se. A v malém krámku na konci ulice, tam, kde je dnes nápis ZAVŘENO, prodával starý muž dárky. Nikdo neznal jeho jméno. Všichni mu říkali jen Dárce. Nebyl jako ostatní prodavači. Neusmíval se. Nemluvil nahlas. Jen stál za pultem, v dlouhém tmavém kabátě, s kapucí staženou hluboko do čela, a díval se. A když jste si vybrali dárek, jen kývl. Nechtěl peníze. Nikdy nechtěl peníze. „Vezměte si ho," šeptal. „Je to dar. Jen slibte, že ho pod stromečkem otevřete až na Štědrý večer. Ne dřív. Ani o minutu." Lidé se smáli. Kdo by nechtěl dárek zadarmo? Brávali si je. Krásné krabice zabalené v tmavě fialovém papíře, převázané černou stužkou. Voněly jako jehličí a jako něco sladkého, co jste nedokázali pojmenovat. A všichni slíbili, že počkají. První rok se nic nestalo. Nebo si to lidé aspoň mysleli. Vánoce proběhly klidně. Děti rozbalily dárky. V krabicích byly hračky, knížky, šály, malé dřevěné figurky. Nic zvláštního. Jen... po Vánocích začaly v ulici mizet věci. Nejdřív malé. Klíč od sklepa. Jedna rukavice. Fotka z rámečku. Pak větší. Pes od sousedů. Dětský kočárek, který stál přes noc před domem. A lidé začali být unavení. Spali dvanáct hodin a pořád byli unavení. V noci se budili a slyšeli v bytě kroky. Tiché, pomalé. Jako by někdo chodil po špičkách kolem jejich postele a díval se na ně. „To je jen zima," říkali si. „To je jen tma." Druhý rok přišli k Dárci znovu. Protože dárek zadarmo je dárek zadarmo. A zase slíbili, že počkají do Štědrého večera. Tentokrát byly krabice těžší. A když jste je vzali do ruky, zdálo se, že se uvnitř něco pohnulo. Jen maličko. Jako by tam něco dýchalo. Po Vánocích zmizela celá rodina z čísla 7. Nechali rozsvícený stromeček, na stole nedojedenou večeři a pod stromečkem otevřenou prázdnou krabici od Dárce. Jen ta černá stužka tam ležela, pečlivě stočená do kruhu. Jako had. Policie nic nenašla. Žádné stopy. Žádné násilí. Jen tu prázdnou krabici. Lidé začali mít strach. Ale Dárce tam pořád byl. Stál ve svém krámku. A když kolem něj šli, šeptal: „Mám tu pro vás ještě jeden dárek. Poslední." Třetí rok už do ulice skoro nikdo nechodil. Obchody zavřely. Světýlka zhasla, jen pár jich tam viselo a blikalo. Sníh padal a nikdo ho neodklízel. A přesto... na Štědrý večer se v ulici znovu objevily dárky. Stály před každými dveřmi. Pečlivě zabalené. Tmavě fialový papír. Černá stužka. A na každé bylo jméno. Jméno toho, kdo v tom domě ještě bydlel. Nikdo je tam nedal. Nikdo nic neviděl. Jen ráno tam prostě byly. A lidé, i když se báli, i když věděli, že by neměli... je vzali dovnitř. Protože co jiného měli dělat? Byly Vánoce. A dárek se přece neodmítá. Toho večera se v celé ulici najednou rozsvítila světla. Ve všech oknech. A ze všech domů se ozýval smích. Ale ne ten hezký smích. Byl to smích, který zněl jako pláč, který se snaží znít jako smích. A pak, přesně o půlnoci, všechna světla zhasla. Najednou. V celé ulici. Když ráno přišli lidé z vedlejší ulice, našli ulici prázdnou. Všechny dveře otevřené. Všechny stromečky rozsvícené, ale nikdo u nich nebyl. Na stolech nedojedená večeře. A pod každým stromečkem prázdná otevřená krabice. A vedle ní černá stužka, stočená do kruhu. Od té doby je ulice prázdná. Nikdo tam nebydlí. Nikdo tam nechodí. Jen občas, když je velká mlha a padá sníh, tam prý někdo stojí. Vysoká shrbená postava v dlouhém roztrhaném kabátě, s kapucí hluboko do čela. Stojí uprostřed ulice a dívá se na zavřené obchody. A v ruce drží krabici. Krásnou krabici v tmavě fialovém papíře, převázanou černou stužkou. A čeká. Čeká, až půjde kolem někdo, kdo by si chtěl vzít dárek zadarmo. Protože dárky od Dárce nejsou nikdy zadarmo. Vždycky si něco vezmou zpátky. Ne peníze. Ne věci. Vezmou si to, co v té krabici celou dobu spalo a čekalo. Až ji otevřete, vyleze to ven. A vy zůstanete uvnitř. V té prázdné krabici. Navždycky. A tak jestli někdy půjdeš temnou vánoční ulicí a uvidíš na zemi krásně zabalený dárek, na kterém je tvoje jméno... Nesbírej ho. Neotevírej ho. A hlavně... neutíkej. Protože když utečeš, on to uslyší. A půjde za tebou. On už ví, kde bydlíš.
